37 C 159/2024-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 10.5.2024 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 58 520,05 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, .) dne 23.2.2021 uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru na základě které poskytl žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem. V konečné výši žalovaný čerpal částku 62 493,05 Kč, kdy úvěr měl být splacen do 23.10.2023. Celková výše nároků žalobce, po zohlednění plateb, činí částku 58 520,05 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 došlo k převedení pohledávky na žalobce.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil na ústním jednání. Uvedl, že se společnosti , právnická osoba, uzavřel po telefonu nějakou smlouvu, na základě, které čerpal finanční prostředky. Nevěděl o tom, že jde o revolvingový úvěr a domníval se, že půjčenou částku vždy splatil. Až později se dozvěděl, že splácel pouze úroky. Před uzavřením smlouvy nedokladoval své příjmy ani výdaje. Není si tak vědom, jestli byla zkoumána jeho úvěruschopnost. Předložil soudu výpisy z bankovních účtů, z kterých vyplývá, že na čerpaný úvěr uhradil cca 190 000 Kč. Platby hradil celkem na tři bankovní účty.3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., byla dne 23.2.2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, s úvěrovým limitem 80 000 Kč. Byla sjednána úroková sazba 10,45% měsíčně a RPSN 229,53%. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný v konečné výši čerpal částku 62 493,05 Kč. Z žalobcem předložených potvrzení o provedené platbě vyplývá, že na účet žalovaného byla vyplacena dne 23.2.2021 částka 30 000 Kč, dne 6.8.201 částka 35 000 Kč, dne 27.8.2021 částka 36 000 Kč, dne 12.10.2021 částka 12 000 Kč, dne 7.4.2022 částka 6 000 Kč, celkem tedy 119 000 Kč. Z žalobcem předloženého výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný čerpal skutečně celkem částku 119 000 Kč, jak je shora uvedeno. Dále z účtu vyplývá, že za dobu od 11.3.2021 do 13.10.2023 uhradil původnímu věřiteli (poskytovateli úvěru) celkem částku 190 761,57 Kč, což koresponduje s výpisy z bankovního účtu předloženého žalovaným, kdy platby byly poukazovány zpočátku na účet č., č. účtu, a dále pak na účet č., č. účtu, . Dále z žalovaným předloženého bankovního účtu vyplývá, že za dobu od 14.11.2023 do 25.8.2024 uhradil přímo žalobci částku 5 673 Kč, na bankovní účet č. , č. účtu, . Celkem tak žalovaný na svou povinnost uhradil částku 196 434,57 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27.1.2020, respektive 18.11.2021. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku ze dne 12.11.2023, oznámení o postoupení pohledávky, informace o spotřebitelském úvěru a obchodní podmínky.11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěry, právní předchůdce žalobce provedl, dle tvrzení v žalobě, výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji a dále lustrací v dostupných databázích. Žádné relevantní důkazy k tomu však nedoložil.12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o