38 C 261/2024-39 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobci tvrdí, že nabyli svůj spoluvlastnický podíl darem. Žalovaná nebyla ideální polovinu nemovitostí v důsledku přechodu vlastnického práva na stát u nemovitostí s neurčitým, neznámým vlastníkem v lednu 2024. Podle žalobců se jedná o rodinný majetek, mají zájem na tom, aby pouze oni dva nemovitosti společně užívali. Podle žalobců nelze věc reálně rozdělit. Žalobci jsou připraveni uhradit na vypořádání částku určenou znaleckým posudkem, který soudu předložili. Disponují prostředky na vypořádání podílu.2. Žalovaná vyjádřila s podanou žalobou souhlas. Podle ní také není možné reálné rozdělení nemovitosti. Pokud soud dospěje k závěru, že žalobci jsou dostatečně solventní k vyplacení částky na vypořádání podílu, lze žalobě vyhovět.3. S cenou stanovenou ve znaleckém posudku vyjádřili žalobci i žalovaná souhlas.4. Z dopisu žalobců ze dne 22. 2. 2024 (č.l. 7) bylo zjištěno, že žalobci se obrátili na stát s návrhem na zrušení spoluvlastnictví dohodou. Z dopisu žalované ze dne 20. 2. 2024 (č.l. 9) bylo zjištěno, že žalovaná v reakci na dopis žalobců ze dne 1. 2. 2024 uvádí, že v případě prodeje podílu státu bude zadáno vypracování znaleckého posudku. Z dopisu žalované ze dne 29. 2. 2024 (č.l. 10) soud zjistil, že do doby zápisu vlastnického práva státu není možné s nemovitostmi nakládat. Teprve po provedení zápisu dojde k výběru znalce. Z výpisu z katastru nemovitostí z 18. 9. 2024 (č.l. 20) bylo zjištěno, že nemovitosti uvedené ve výroku rozsudku jsou ve spoluvlastnictví účastníků a to tak, že žalovaná je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti jedné ideální poloviny a žalobci každý o velikosti ideální čtvrtiny. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 12. 8. 2024 uzavřené mezi ČSOB hypoteční bankou a.s. jako věřitelem a žalobci jako dlužníky soud zjistil, že věřitel se zavázal žalobcům poskytnout úvěr k nákupu nemovitostí uvedených ve výroku rozsudku.5. Ze znaleckého posudku soudního znalce Ing. , jméno FO, ze dne 20. 5. 2024 soud zjistil, že nemovitost je původní nepodsklepenou zemědělskou usedlostí. Základní konstrukce je roubená. Objekt je starý okolo 150 let. Je udržovaný. Znalec dospěl k závěru, že věcná hodnota oceňovaných nemovitostí je 2 387 702 Kč, porovnávací hodnota činí 3 000 862 Kč. Tržní hodnota spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny je dle znalce 1 500 000 Kč.6. Soud má za prokázané, že účastníci jsou spoluvlastníky nemovitosti (podíl každého z žalobců ideální ¼, podíl žalované ideální ½). Žalobci usilují o zrušení spoluvlastnictví a získání nemovitostí do svého spoluvlastnictví. Žalovaná souhlasí se zrušením spoluvlastnictví i způsobem jeho vypořádání včetně ceny, která má být za její podíl uhrazena. Hodnota spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny činí 1 500 000 Kč.7. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat; podle odst. 2 každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.8. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp.zn. , spisová značka, svědčí při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví kritérium solventnosti tomu z podílových spoluvlastníků, který u soudu prokáže, že může náhradu zaplatit bez ohledu to, zda mu bude v budoucnu poskytnuta třetí osobou půjčka. Soud může při rovnocenných kritériích dále zohlednit schopnost disponovat volnými prostředky nebo je bezprostředně obstarat a použít dříve ve srovnání s protistranou.9. Soud dospěl k závěru, že ve smyslu § 1144 o. z. není rozdělení ve výroku uvedených nemovitostí možné, aniž by se tím podstatně snížila jejich hodnota. Za takové situace soud zkoumal, zda je možný postup předpokládaný § 1147 o. z., tedy přikázání společné věci za přiměřenou náhradu některému ze spoluvlastníků. Žalobci mají o společnou věc zájem a jsou připraveni získat ji celou do svého spoluvlastnictví. Žalovaná takový zájem neprojevila, souhlasí navíc s tím, aby věc získali žalobci.10. Cenu 1 500 000 Kč stanovenou znaleckým posudkem účastníci nerozporovali. V návaznosti na shora citované usnesení Nejvyššího soudu posuzoval soud schopnost účastníků zaplatit náhradu (solventnost). Žalobci doložili svou solventnost smlouvou o úvěru z 12. 8. 2024. Soud má jejich solventnost za prokázanou.11. Vzhledem k tomu, že žalobci projevili o nemovitosti zájem a prokázali svou solventnost, jsou tedy schopni nemovitosti převzít a uhradit žalované náhradu za její podíl na nemovitostech, rozhodl soud tak, že přikázal nemovitosti do rovného podílového spoluvlastnictví žalobců v rozsahu jedné ideální poloviny (1/2) pro žalobkyni a v témže rozsahu pro žalobce a současně jim uložil povinnost zaplatit žalované na vypořádání podílů částku 1 500 000 Kč.12. V otázce nákladů řízení vycházel soud z nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp.zn. I. , Anonymizováno, . Ústavní soud považuje za ústavně konformní východisko při rozhodování o nákladech řízení, jímž bylo vypořádáno zrušené spoluvlastnictví, spatřovat u obou stran (u všech spoluvlastníků) částečný úspěch ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 a 3 o.s.ř. Zásadně je namístě rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poměrné rozdělování nákladů řízení zde z právě vyložené povahy věci nemá smysl, stejně jako je v dané fázi řízení již vyloučeno hledat na straně kteréhokoli účastníka plný úspěch ve věci a aplikovat § 142 odst. 1 o.s.ř. V odůvodněných případech lze některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů, a to podle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť způsob vypořádání spoluvlastnictví (i stanovení míry úspěchu jednotlivých účastníků) závisí na úvaze soudu. Zvláštními okolnostmi konkrétního jedinečného případu může být např. obstrukční chování spoluvlastníka, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Další širší okolnosti, k nimž lze přihlédnout, plynou z judikatury Nejvyššího soudu – například že se účastníci ohledně předmětu řízení alespoň částečně shodli, jaké bylo procesní chování a stanoviska jednotlivých účastníků v průběhu řízení či jaké bylo jejich jednání před zahájením řízení při snaze o zrušení spoluvlastnictví dohodou.13. Soud přihlédl k tomu, že se účastníci shodli ohledně potřeby vypořádat spoluvlastnictví a dokázali nalézt shodu i na způsobu vypořádání. Soud neshledal okolnosti pro prolomení obecné zásady dle shora citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020 a ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. proto náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.