38 C 38/2024-25 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný, který poptal a následně užíval telekomunikační služby a další plnění poskytovaná žalobkyní (jakožto poskytovatelkou telekomunikačních služeb), a která mu byla následně účtována fakturami, tyto služby řádně nehradil. Žalovaný tak dluží částku za služby čerpané prostřednictvím aplikace , Anonymizováno, ve výši 57 Kč (čerpané na základě dodatku k již existující smlouvě ze dne 6. 4. 2022) a dále za platby přes , Anonymizováno, v celkové výši 13 906,75 Kč, kdy pokyny k těmto platbám sám zadával, provedení plateb nereklamoval, avšak přestal platit vyúčtování (žalovaný mohl zadávat příkazy k provedení plateb za nákupy u třetích stran prostřednictvím sítě žalobce a technicky způsobilého koncového zařízení). Poskytnuté služby byly žalovanému účtovány fakturami vystavovanými měsíčně pozadu, žalovaný tyto faktury řádně nehradil. Do sepsání žaloby žalovaný dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z účastnické smlouvy ze dne 6. 4. 2017 (čl. 11-12) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní účastnickou smlouvu se specifikací služeb , Anonymizováno, . Z dodatku ke smlouvě ze dne 28. 5. 2019 (čl. 13) soud zjistil změny oproti předchozímu tarifu, především pak zpřístupnění služeb „platby přes , Anonymizováno, “ nebo , Anonymizováno, . Žalovanému byla vystavena vyúčtování služeb spolu s podrobným rozpisem (čl. 14-19), z nichž soud zjistil, že žalovanému byla v zúčtovacím období 12. 11. – 11. 12. 2021 účtována částka 8 321,50 Kč, z čehož částka 19 Kč představuje položku za službu , Anonymizováno, a částka 6 820,89 Kč platby přes , Anonymizováno, , dále v zúčtovacím období 12. 12. 2021 – 11. 1. 2022 byla žalovanému účtována částka 16 931,20 Kč, z čehož částka 19 Kč představuje položku za službu , Anonymizováno, a částka 7 085,86 Kč platby přes , Anonymizováno, , a dále v zúčtovacím období 12. 1. – 11. 2. 2022 byla žalovanému účtována částka 18 409,69 Kč, z čehož částka 19 Kč představuje položku za službu , Anonymizováno, . Z výzvy ze dne 23. 5. 2022 (čl. 20) soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzýván k smíru a byl upozorněn na svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 18 709,42 Kč. V rámci oznámení o zrušení služeb ze dne 8. 3. 2022 (čl. 21) byl žalovaný informován, že po vyčerpání možností vedoucích k úhradě vyúčtované částky ve výši 18 409,69 Kč přistoupila žalobkyně ke zrušení poskytovaných služeb ke dni 12. 4. 2022. Při uhrazení do 7. 4. 2022 by došlo k obnovení služeb. Žalovanému byl spolu s oznámením o zrušení služeb zaslán též přehled neuhrazených faktur ke dni 8. 3. 2022 (čl. 22).4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), se tento zákon nevztahuje na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítě elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finančních služeb a některých služeb informační společnosti. Podle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v síti používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelových televizí, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným sítěmi. V ust. § 63 zákona o elektronických komunikacích jsou upraveny náležitosti smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a připojení k veřejné komunikační síti a uveřejňování informací.5. Podle § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku je platební službou provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení.6. Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů dospěl v usnesení ze dne 27. 6. 2013, č.j. Konf 6/2013 - 13 k závěru, že platební transakce nejsou službou elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích. Spor o zaplacení ceny za takové služby pak není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických komunikacích a je tu založena obecná pravomoc soudu o věci rozhodnout.7. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli účastnickou smlouvu ve smyslu § 63 zákona o elektronických komunikacích, v níž se vedle možnosti čerpat služby aplikace , Anonymizováno, dohodli na možnosti poskytování finančních služeb (umožnění platebních transakcí) uživateli (žalovanému). Zatímco samotná existence smluvního vztahu a spory z něj vyplývající jsou řešeny zákonem o elektronických komunikacích a k jejich rozhodování je příslušný , Anonymizováno, , práva a povinnosti vyplývající z umožnění platebních transakcí jako spor o zaplacení vyúčtování, rozhoduje obecný soud. V projednávaném případě žalobkyně prokázala poskytování služby , Anonymizováno, i provádění plateb přes , Anonymizováno, s tím, že žalovaný doposud žalobkyni dluží částku 13 906,75 Kč za provedené platby a dále 57 Kč za službu , Anonymizováno, , celkem tedy částku 13 963,75 Kč. K projednání sporu je ve výše uvedeném smyslu příslušný zdejší soud, který žalobu v této části považuje za důvodnou, a proto jí vyhověl.8. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto ve smyslu § 1970 o.z. žalobkyni přiznal úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 1 000 Kč. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a částky 200 Kč, které žalobkyně požadovala jako náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky.