48 C 119/2024-17 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 69 587,88 Kč s příslušenstvím. specifikovaným ve výroku I. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřel žalovaný se žalobkyní dohodu o uznání dluhu, podle které se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni zesplatněný dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem a uznal co do důvodu a výše svůj dluh. Žalovaný se však následně dostal do prodlení s plněním splátky splatné 25. 2. 2023 a žalobkyně jej proto vyzvala k úhradě celé nesplacené jistiny ve výši 69 587,88 Kč a úroku z prodlení. Žalovaný však svůj dluh nesplatil.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, ačkoliv byl řádně obeslán doručenkou do vlastních rukou. Žalobkyně se k jednání omluvila a soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel při tom z listinných důkazů založených ve spisu.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci uzavřeli dne , datum, splátkovou dohodu, jejíž součástí bylo písemné uznání dluhu ze strany žalovaného. Dohoda byla žalovaným osobně podepsána. Pohledávka vyplývá ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi věřitelem a žalovaným. Účastníci dále dohodli, že pohledávka bude splacena ve splátkách po 3 500 Kč do 25. 6. 2028. Žalovaný nezaplatil splátku ze dne 25.2.2023 a byl vyzván k zaplacení celého dluhu. Na tuto výzvu žalovaný nijak nereagoval.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: podle § 2053 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) „Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.“ Žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni písemně uznal, nejsou proto žádné pochybnosti o tom, že dluh ve výši 257 599,15 Kč k tomuto datu trval. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně podle § 1970 o. z. právo i na zákonný úrok z prodlení. Podle § 1932 odst. 2 o.z. je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 030 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 784 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 69 587,88 Kč sestávající z částky 3 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 600 Kč ve výši 2 646 Kč.