48 C 151/2024-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 375 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, . Se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to dne , datum, , téhož dne měla žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , VS , var. symbol, , jedná se o účet, z něhož žalovaný poslal ověřovací platbu 1 Kč. Úvěr měl být poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný se měl zavázat zaplatit žalobkyni také smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny, který žalobkyně požaduje v jeho kapitalizované výši 6 000 Kč. Žalovaný se měl dostat do prodlení s úhradou úvěru, neměl ničeho uhradit ani na základě opakovaných písemných upomenutí, k 19. 4. 2023 měl být úvěr zesplatněn. Pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru měla být mezi účastníky dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky, se kterou měl žalovaný být v prodlení. Žalobkyně se po žalovaném proto domáhá smluvní pokuty vyčíslené za dobu od 20. 4. 2023 do data odeslání předžalobní výzvy dne 1. 12. 2023, a to ve výši 3 375 Kč.2. Žalovaný na jednání soudu uvedl, že v době, kdy si bral úvěr bydlel v azylovém domě a měl další půjčky, že se však dluhy snaží splácet. Z výpisů z běžného účtu žalovaného, které předkládal jako podklad k poskytnutí úvěru, vyplývá, že výdaje žalovaného jsou minimálně ve výši jeho příjmů, spíše vyšší, na účtu platí úrok z nepovoleného debetu, využívá služeb zastavárny a že již má úvěr u , právnická osoba, .3. Žalobce prokazoval svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , výpisy z účtu č. , č. účtu, za měsíce září až listopad 2022, dokladem o verifikační platbě z účtu žalovaného, oznámením o zesplatnění pohledávky a předžalobní výzvou včetně podacího lístku.4. Soud na základě provedeného dokazování shora uvedených listinných důkazů dospěl k závěru, že žalobce v řízení prokázal, že žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které však žalovaný k výzvě doposud nevrátil, uhradil pouze 1 Kč a je s jejich vrácením v prodlení. V řízení ovšem nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného a stejně tak, k čemu by se žalovaný vlastně zavázal, když předložený dokument ani nijak negarantuje, že od okamžiku tvrzeného uzavření smlouvy nedošlo k jeho změně. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky 14 999 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 20. 4. 2023 do zaplacení.5. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyl prokázána existence ujednání o úroku a stejně tak existence ujednání o smluvní pokutě. Soud tedy uložil žalovanému povinnost k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 14 999 Kč. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 obč. zák. a sazba byla stanovena v souladu s vyhl. 351/2013 Sb.6. Ve zbývajících nárocích soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti uzavřené smlouvy, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a jak je shora odůvodněno.7. Pro úplnost soud dodává, že s ohledem na popsaný skutkový stav věci má za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 559,90 Kč, přičemž tato částka představuje 23,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 976 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 375 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.