48 C 258/2024-12 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 45 510 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, . S žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to dne , datum, , téhož dne měla žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Úvěr měl být poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný se měl zavázat zaplatit žalobkyni také smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny, který žalobkyně požaduje v jeho kapitalizované výši 12 000 Kč. Žalovaný se měl dostat do prodlení s úhradou úvěru, neměl ničeho uhradit ani na základě opakovaných písemných upomenutí, k 31. 10. 2023 měl být úvěr zesplatněn. Pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru měla být mezi účastníky dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky, se kterou měl žalovaný být v prodlení. Žalobkyně se po žalovaném proto domáhá smluvní pokuty vyčíslené za dobu od 1. 11. 2023 do data odeslání předžalobní výzvy dne 26. 2. 2024, a to ve výši 3 510 Kč.2. Žalovaný se k jednání soudu dostavil a k žalobě se vyjádřil tak, že od žalobkyně obdržel pouze částku 20 000 Kč ve třech splátkách, smlouvu nemá a neví, v jaké podobě ji uzavřel.3. Žalobce prokazoval svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , potvrzením o platbě na účet žalovaného ve výši 10 000 Kč ze dne , datum, a po 5 000 Kč dne , datum, a , datum, , kopií občanského průkazu žalovaného, dopisem o zesplatnění úvěru a předžalobní výzvou.4. Soud na základě provedeného dokazování shora uvedených listinných důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které však žalovaný k výzvě doposud nevrátil a je s jejich vrácením v prodlení. V řízení ovšem nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného a stejně tak, k čemu by se žalovaný vlastně zavázal, když předložený dokument ani nijak negarantuje, že od okamžiku tvrzeného uzavření smlouvy nedošlo k jeho změně. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky 20 000 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 1. 11. 2023 do zaplacení.Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyl prokázána existence ujednání o úroku a stejně tak existence ujednání o smluvní pokutě, ani zaslání částky jistiy co do dalších 10 000 Kč. Soud tedy uložil žalovanému povinnost k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 obč. zák. a sazba byla stanovena v souladu s vyhl. 351/2013 Sb. Ve zbývajících nárocích soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti uzavřené smlouvy, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a jak je shora odůvodněno.S ohledem na výši dlužné částky, rozhodl soud o povinnosti žalovaného splnit uvedené povinnosti v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 10 000 Kč. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení tak dojde v přiměřené době. Soud má za to, že povolení nižších splátek by bylo neodůvodněným zvýhodněním žalovaného na úkor žalobkyně. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. a určil dále (dle § 565 občanského zákoníku), že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas.Vzhledem k tomu, že dle výsledku sporu je převážný procesní úspěch na straně žalovaného, měl by žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. V tomto řízení ovšem žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.