48 C 293/2024-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 195 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila uzavření smlouvy o zápůjčce dne , datum, s žalovaným, na jejímž základě žalobkyně měla poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se měl vedle vrácení zapůjčených peněžních prostředků zavázat vrátit poplatek ve výši 4 200 Kč, to vše do 24. 7. 2023. Žalovaný však na dluh uhradil pouze 5 005 Kč. Žalobkyně uvádí uzavření smlouvy prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na které si žalovaný měl nejprve přečíst nabídku na uzavření smlouvy, nastavit si dostupné parametry, vyplnit žádost o poskytnutí zápůjčky. Žalovaný měl zaškrtnout řádek s textem: „Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce, zněním Všeobecných obchodních podmínek“. Smlouva měla být podepsána elektronicky za užití PIN, který má žalobkyně zasílat na uvedené telefonní místo, jedná se o prostý elektronický podpis, smlouva je proto uzavřena v písemné podobě. Žalobkyně se po žalovaném domáhá také účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 2 000 Kč s odkazem na čl. 2.3 smlouvy. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.2. Ve věci bylo nařízeno jednání dne , datum, . Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 23. 9. 2024, stejného dne byla žalovanému doručena i žaloba. Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas neomluvil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud na základě provedeného dokazování (smlouva o zápůjčce z 17. 5. 2023, VOP, výpis z účtu žalobkyně, upomínky, předžalobní výzva spolu s podacím archem) dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno, že na účet žalovaného zaslala částku 10 000 Kč. Soud nezjistil, že by mezi účastníky řízení došlo k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/20012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.”), tj. že se žalobkyně jako zapůjčitel zavázala přenechat žalovanému jako vydlužiteli zastupitelnou věc – peněžní prostředky, a že se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni věc stejného druhu (tj. 10 000 Kč) společně s dalšími ujednanými poplatky či při splnění dohodnutých podmínek příp. i sankční poplatky či smluvní pokutu. Předložený text smlouvy o zápůjčce, resp. předložené podmínky, sice obsahují způsob vzniku tvrzeného závazkového vztahu, nicméně zvolený elektronický způsob uzavření nijak negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalovaného v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou předložením osobních údajů zákazníka a doložení zaslání peněžních prostředků na účet uvedený v textu smlouvy, byť se jedná o podstatnou náležitost v případě zápůjčky.4. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v případě tvrzené smlouvy o zápůjčce se podle označení žalovaného v návrhu (i tedy z označení smlouvy jako takové) jednalo o žalovaného v postavení spotřebitele. V takovém případě zákon o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu smlouvy, pokud se nejedná o výjimku stanovenou v § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Ve smyslu § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti takového písemného právního jednání vyžaduje podpis jednajícího, tedy žalovaného (a stejně tak i žalobkyně). Z provedeného dokazování vyplynulo, že znění smlouvy o zápůjčce měl žalovaný stvrdit zaslaným PIN kódem (text smlouvy i VOP). Jedná se o jednání učiněné elektronicky, u kterého podle § 561 odst. 1 poslední věta o. z. platí, že jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. V případě PIN kódu se může nepochybně jednat o „prostý“ elektronický podpis. Soud však dospěl k závěru, že tímto „prostým“ elektronickým podpisem nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, neboť dokument nebyl elektronicky podepsán podle „jiného předpisu“. Jiným předpisem se myslí zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a nepochybně i přímo použitelné nařízení eIDAS. Uvedené předpisy sice umožňují užít k podpisu právního jednání tzv. prostý elektronický podpis (který však současně nijak nedefinují), tedy podpis za užití PIN kódu, soud však dospěl k závěru, že takový prostý elektronický podpis nemůže vyvolat žádané právní účinky, tj. platné uzavření smlouvy o zápůjčce. Tzv. prostému elektronickému podpisu totiž nelze přiznat účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu u doposud „standardní“ listinné písemné formy právního jednání. Samotné přímo použitelné nařízení eIDAS totiž ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem, kterým logicky tzv. prostý elektronický podpis není. Pokud by tzv. prostý elektronický podpis měl mít stejné účinky jako podpis vlastnoruční, nepochybně by součástí nařízení nebyl právě čl. 25 odst. 2 nařízení eIDAS, který dané účinky spojuje teprve s vyšší úrovní elektronického podpisu. Na tom nic nemění ani čl. 25 odst. 1 nařízení eIDAS.5. Předložená smlouva o zápůjčce nebyla podepsána kvalifikovaným elektronickým podpisem, nelze přiznat účinky podpisu podle § 561 odst. 1 o. z. tzv. prostému elektronickému podpisu, protože se nejedná o elektronický podpis, se kterým by byly spojeny účinky vlastnoručního podpisu v písemné formě. Protože se zároveň jedná o podmínku, se kterou je spojena platnost právního jednání (§ 561 odst. 1 o. z.), smlouva o zápůjčce je proto neplatná (§ 588 o. z.). Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit jako částečně důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky 10 000 Kč po odečtu splátky ve výši 5 005 Kč. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 4 995 Kč včetně úroku z prodlení, žalovaný je totiž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 2291, § 1970 o.z.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť v řízení nebylo prokázáno ujednání o uhrazení poplatku za poskytnutí úvěru a stejně tak stran nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty (a to ani v ústní formě).6. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na jejich náhradu. V řízení sice byl úspěšný žalovaný, ale podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.