51 C 176/2024-20 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky celkem ve výši 27 970 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o zápůjčce dne , Anonymizováno, s žalobcem. Žalobkyně měla žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 15 000 Kč zaslaných na účet žalovaného č. , č. účtu, dne , Anonymizováno, . Žalovaný se měl také zavázat zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 300 Kč. Jistina a poplatek měly být zaplaceny ve třech měsíčních splátkách, poslední splátka byla splatná dne 21. 4. 2023. Žalovaný však neměl ničeho na poskytnutou zápůjčku a dohodnutý poplatek zaplatit. Žalobkyně se dále po žalovaném domáhá vedle příslušenství ve formě úroku z prodlení také nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 4 170 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne , datum, . Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání bez dalšího nežádal. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se řádně a včas neomluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nepožádal. Předvolání spolu s žalobou bylo žalovanému doručeno deset dní před datem jednání, dne 22. 7. 2024. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř:“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování.4. Z provedeného dokazování (elektronické dokumenty z CEPR – zejména dokument označený jako smlouva o zápůjčce, VOP, předžalobní výzva spolu s podacím archem, zpráva banky ze dne 9. 8. 2024) dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno, že na účet žalovaného zaslal částku celkem ve výši 15 000 Kč. Soud nezjistil, že by mezi účastníky řízení došlo k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/20012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.”), tj. že se žalobkyně jako zapůjčitel zavázala přenechat žalovanému jako vydlužiteli zastupitelnou věc – peněžní prostředky a že se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni věc stejného druhu společně s dalšími ujednanými poplatky či při splnění dohodnutých podmínek příp. i sankční poplatky, smluvní pokutu nebo dohodnuté účelně vynaložené náklady spojené s tvrzeným prodlení žalovaného. Předložený text smlouvy o zápůjčce ve spojení s doloženými VOP sice obsahují způsob vzniku tvrzeného závazkového vztahu, nicméně zvolený elektronický způsob uzavření nijak negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalovaného v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou předložením osobních údajů zákazníka a doložení zaslání peněžních prostředků na účet uvedený v textu smlouvy, byť se jedná o podstatnou náležitost k prokázání uzavření reálného kontraktu. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovaným skutečně ujednány stran zápůjčky, zejména ohledně dalších žalovaných nároků – poplatek za poskytnutí zápůjčky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, stejně tak smluvní pokuta, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byl reálně žalovaný, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o zápůjčce, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky byly předloženy žalovanému, s čím žalovaný vyjádřil souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předloženy soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně o právním důvodu vztahu - zápůjčce. Chybí zde garance nezměnitelnosti elektronicky uzavřené smlouvy o zápůjčce k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu žalovanému elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně návrhu smlouvy o zápůjčce a osoba v daném okamžiku akceptovala totožný text smlouvy o zápůjčce. Předložený text smlouvy však žádnou takovou garanci neposkytuje, jedná se o dokument, který lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, včetně odpovídající podpisové doložky žalovaného v podobě PIN kódu s uvedením přesného času vložení onoho PIN kódu.5. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit jako částečně důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky 15 000 Kč, protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí peněžních prostředků žalovanému. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částečně v částce 15 000 Kč včetně úroku z prodlení, žalovaný je totiž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 2291, § 1970 o.z.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť v řízení nebylo prokázáno ujednání o uhrazení poplatku za poskytnutí zápůjčky a stejně tak stran nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty (a to ani v ústní formě).6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 186,65 Kč, přičemž tato částka představuje 7,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 119 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 970 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.