36 C 310/2025-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 17. 7. 2025 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 26 220 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že (žalobce) nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , se , adresa, (dále také jen „původní věřitel“) jako původním věřitelem a současně postupitelem a žalobcem jako postupníkem a současně novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 14. 2. 2024 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 14. 2. 2024. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 7. 12. 2024. Žalovaný však úvěr v datu splatnosti nevrátil. Předmětem žalobního požadavku je pohledávka v celkové výši 26 220 Kč skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a smluvního úroku ve výši 16 220 Kč, dále žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni sjednané splatnosti pohledávky do zaplacení. Před poskytnutím úvěru původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací získaných od žalovaného a lustrací v dostupných veřejných databázích.2. Stanovisko žalovaného k žalobě nebylo zjištěno, žalovaný vyjádření k žalobě nepodal, k ústnímu jednání konanému soudem k projednání žaloby se nedostavil, svou neúčast neomluvil, nepožádal o odročení jednání; žalobce, resp. jeho právní zástupce se z neúčasti u jednání soudu omluvil a navrhl projednání věci ve své nepřítomnosti na podkladě dříve zaslaných listinných dokladů. Soud jednal a rozhodl ve věci samé v nepřítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), na podkladě důkazů doložených žalobcem.3. Z listinných dokladů předložených k důkazu žalobcem, a to ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále také jen: Smlouva) uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalovaným dne 14. 2. 2024, výpisu z účtu právního předchůdce žalobce prokazující přijetí verifikační platby ve výši 0,01 Kč od žalovaného a odeslání platby v celkové výši 10 000 Kč žalovanému, ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobcem dne 12. 12. 2024, z oznámení ze dne 15. 1. 2025 společnosti , právnická osoba, žalovanému o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky právního zástupce žalobce žalovanému z téhož dne včetně dokladů o doručování, soud učinil závěr o skutkovém stavu odpovídajícím žalobnímu tvrzení, a sice že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky ve výši 10 000 Kč spolu s úrokem ve výši 16 220 Kč úvěrující společnosti vrátit do 7. 12. 2024. Pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupena původním věřitelem na žalobce jakožto postupníka. Žalobce eviduje dluh žalovaného ve výši dlužné jistiny 10 000 Kč a úroku ve výši 16 220 Kč, přičemž žádal zaplacení tohoto dluhu se zákonným úrokem za dobu od 8. 12. 2024 do zaplacení. Právní posouzení nároku soud učinil podle ust. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle § 1841a a násl. (o smlouvách o finančních službách uzavíraných na dálku), § 2395 a násl. (úvěr), § 1879 a násl. (postoupení pohledávky), § 1970 (úrok z prodlení) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výše úroku z prodlení).4. Ze Smlouvy uzavřené , právnická osoba, a žalovaným 14. 2. 2024 vyplývá, že poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru (s možností opakovaného čerpání do výše úvěrového rámce – 10 000 Kč) bylo sjednáno na dobu neurčitou, RPSN činila 537,20 %, úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 200 % ročně. Podle údajů České národní banky činila v roce 2024 (- jedná se o údaj na počátku roku, když v průběhu roku dotyčné sazby dále klesaly) obvyklá výše spotřebitelských úvěrů pro nepodnikatele 10-8 % ročně, obvyklá výše kontokorentních úvěrů pro nepodnikatele 18-16 % ročně.5. Pokud jde o posouzení, jakou výši úroku lze považovat za nepřiměřenou, je za stěžejní považováno rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, kde šlo o smlouvu o peněžité půjčce podle § 657 obč. zák. (z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013), při které byl sjednán úrok ve výši 5 % měsíčně, tedy 60 % ročně, podle zjištění soudu prvního stupně se obvyklá úroková míra bank v té době pohybovala mezi 9 a 15,5 % ročně. Nejvyšší soud v dané věci konstatoval, že za nepřiměřenou výši úroků lze zpravidla mít takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček – v daném případě, kdy sjednaný úrok byl téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, dovodil NS, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Obdobný závěr plyne z rozhodnutí NS sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007, případ smlouvy o peněžité půjčce s úrokem 66 % ročně, kdy NS zopakoval závěry z již citovaného rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 s tím, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát. To s ohledem na vyšší riziko, které je spojeno s půjčováním peněz mezi fyzickými osobami. Zejména s ohledem na dlužníky, kteří by na úvěr u banky jen stěží dosáhli. Z uvedeného vyplývá, že hranice mravnosti úroku se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček.6. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal sjednané úročení spotřebitelského revolvingového úvěru nepřiměřeně vysoké, spotřebitelem a dlužníkem ze závazku je zde osoba v době sjednání úvěru ve věku necelých 19 let, tedy krátce po nabytí zletilosti, v okolnostech případu hodnotí soud uzavřenou Smlouvu neplatnou z hlediska ust. § 1796 o. z. (neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru).7. Pokud společnost , právnická osoba, poukázala žalovanému na podkladě Smlouvy 10 000 Kč, jedná se o přijetí plnění bez právního důvodu na straně žalovaného, jehož vydání se může domáhat současný věřitel, jímž je v důsledku postoupení pohledávky z daného skutkového základu (poskytnutí plnění ze Smlouvy mezi původním věřitelem a žalovaným) žalobce (§ 2991 a násl. o. z. – bezdůvodné obohacení, § 1879 o. z. – postoupení pohledávky). Žalovaného soud zavázal k zaplacení dlužné jistiny závazku (10 000 Kč) spolu s úrokem z prodlení z této částky za dobu trvání prodlení s vrácením věřiteli. Ve zbylém rozsahu (příslušenství z neplatného úvěru) byla žaloba zamítnuta.8. Podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, kdy procesně úspěšnější byl žalovaný, jemuž však s ohledem na faktickou neúčast v řízení nevznikly náklady, k jejichž náhradě by měl být žalobce vůči němu zavázán