48 C 306/2025-14 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 874,50 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně (věřitel) uzavřela s žalovaným (dlužníkem) dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 72 130 Kč. Dlužník byl povinen věřiteli splatit úvěr včetně úroků a poplatků splátkami. Dlužník opakovaně porušil úvěrové podmínky tím, že nesplácel úvěr řádně a včas, proto došlo k zesplatnění dlužné částky. Ke dni sepsání žaloby dlužník dlužil částku 15 874,5 Kč. Žalovaný je dále povinen hradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní skutečně došlo k uzavření shora specifikované úvěrové smlouvy, na základě níž vyčerpal žalovaný shora uvedenou částku, neplnil své povinnosti ze smlouvy, nehradil stanovené měsíční splátky, a protože spolu s uzavřením smlouvy přistoupil mj. i k všeobecným obchodním podmínkám právního předchůdce žalobkyně, je povinen uhradit žalobkyni vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství tak, jak je podrobně rozepsáno shora.Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:Právní poměry účastníků se řídí ust. § 2395 a násl. o. z. Smlouvou o úvěru se podle § 2395 o. z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 72 130 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr vrátit nejpozději do 24. 5. 2025, dostal se však do prodlení se splátkou 22. 1. 2024 a jeho závazek z úvěrové smlouvy se tak stal splatným.Na základě výše uvedeného shledal soud nárok žalobce po právu, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 874,50 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.