51 C 278/2025-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 15 414 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě měla žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaně měly být zaslána na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaná se měla zavázat za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Žalovaná však její závazek neměla splnit, kde splatnosti jistiny a poplatku dne 7. 4. 2024 neměla své závazky uhradit řádně a včas, měla plnit pouze částečně v částce 1 796 Kč, přičemž o tuto částku měla být ponížena smluvní pokuta. Žalobkyně tvrdí poskytnutí zápůjčky prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , žalobkyně měla řádně přezkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně dále tvrdí, že v důsledku prodlení žalované měl žalobkyni vzniknout také nárok na úrok zprodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč (č.l. 2.3 smlouvy). Žalobkyně se proto po žalované domáhá částky 15 750 Kč, která má zahrnovat jistinu a poplatek ve výši 13 250 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně se po žalované domáhá také smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč za dobu od 8. 4. 2024 do 9. 5. 2025 (datum vyhotovení návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Žalovaná neměla ničeho dalšího žalobkyni zaplatit.2. Žalovaná se k podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) nijak nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne , datum, . Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání bez dalšího nežádal. Žalovaná se k jednání nedostavila, ani se řádně a včas neomluvila, o odročení jednání z důležitého důvodu nepožádala. Předvolání spolu s žalobou bylo žalované doručeno deset dní před datem jednání, dne 29. 9. 2025. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř:“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování.4. Z provedeného dokazování (zpráva banky, výpis z běžného účtu, dokument označený jako smlouva o zápůjčce, upomínka ze dne 14. 4. 2024, 21. 4. 2024, 28. 4. 2024, 7. 5. 2024, 22. 5. 2024, předžalobní výzva ze dne 30. 1. 2005) dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno, že na účet žalované zaslala částku ve výši 10 000 Kč. Soud nezjistil, že by mezi účastníky řízení došlo k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/20012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.”), tj. že se žalobkyně jako zapůjčitel zavázala přenechat žalované jako vydlužiteli zastupitelnou věc – peněžní prostředky a že se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni věc stejného druhu společně s dalšími ujednanými poplatky či při splnění dohodnutých podmínek příp. i sankční poplatky, smluvní pokutu nebo dohodnuté účelně vynaložené náklady spojené s tvrzeným prodlení žalované. Předložený text smlouvy o zápůjčce ve spojení sice obsahuje způsob vzniku tvrzeného závazkového vztahu, nicméně zvolený elektronický způsob uzavření nijak negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalované v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou předložením osobních údajů zákazníka a doložení zaslání peněžních prostředků na účet uvedený v textu smlouvy, byť se jedná o podstatnou náležitost k prokázání uzavření reálného kontraktu. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovanou skutečně ujednány stran zápůjčky, zejména ohledně dalších žalovaných nároků – poplatek za poskytnutí zápůjčky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, stejně tak smluvní pokuta, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu žalované důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byla reálně žalovaná, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o zápůjčce, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky byly předloženy žalované, s čím žalovaná vyjádřila souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předloženy soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně o právním důvodu vztahu - zápůjčce. Chybí zde garance nezměnitelnosti elektronicky uzavřené smlouvy o zápůjčce k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu žalované elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně návrhu smlouvy o zápůjčce a osoba v daném okamžiku akceptovala totožný text smlouvy o zápůjčce. Předložený text smlouvy však žádnou takovou garanci neposkytuje, jedná se o dokument, který lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, včetně odpovídající podpisové doložky žalované v podobě PIN kódu s uvedením přesného času vložení onoho PIN kódu.5. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit jako částečně důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky 10 000 Kč, protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí peněžních prostředků žalované. Žalobkyně v řízení tvrdila částečné plnění ve výši 1 796 Kč, soud proto žalobě vyhověl v rozsahu částky 8 204 Kč včetně úroku z prodlení, protože žalovaná je v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 2291, § 1970 o. z.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť v řízení nebylo prokázáno ujednání o uhrazení poplatku za poskytnutí zápůjčky a stejně tak stran nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty (a to ani v ústní formě).6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla v převážné míře úspěšnější žalovaná, náležela by jí poměrná náhrada nákladů řízení. Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu.