58 C 15/2025-31 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 29. 7. 2025, domáhala určení, že není od 16. 3. 2015 vlastníkem motorového vozidla tov. zn. Fiat Bravo, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále i jako jen „vozidlo“). Uplatněný nárok odůvodnila tím, že vlastnické právo k vozidlu přešlo na základě kupní smlouvy č. , číslo, uzavřené dne 16. 3. 2015 a úhrady kupní ceny na žalovaného, a to ke dni podpisu této smlouvy. Žalovaný se přitom smluvně zavázal, že na své náklady zajistí přepis vozidla v registru vozidel. To však nezajistil. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak žalobkyně spatřovala v tom, že jí hrozí reálná újma, neboť je v registru vozidel stále uvedena jako vlastník a provozovatel vozidla a odpovídá tak za případné dopravní přestupky s tím, že žaloba na určení vlastnického práva je za daných okolností jediným prostředkem, kterým lze změny údajů v registru vozidel dosáhnout.2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že vozidlo kvůli jeho nepojízdnosti již v září 2015 prodal. Poukázal dále na to, že byl od července 2020 v insolvenci, žalobkyně se podle jeho názoru mohla se svými náklady do této insolvence přihlásit, nadto nerozumí tomu, že žalobkyně řeší situaci až po deseti letech. Žalovaný nicméně připustil, že vozidlo skutečně nepřepsal. Žádné důkazní návrhy nevznesl.3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 7. 10. 2025. Žalobkyně se z tohoto jednání řádně a včas omluvila, přičemž požádala, aby soud rozhodl bez její účasti. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalobkyně, pouze za účasti žalovaného.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný sjednali dne 16. 3. 2015 kupní smlouvu č. , číslo, , jejímž předmětem bylo shora specifikované vozidlo a na jejímž základě se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni kupní cenu ve výši 3 000 Kč s tím, že vlastnické právo k tomuto vozidlu přechází ze žalobkyně jako prodávající na žalovaného jako kupujícího okamžikem úplného zaplacení prodejní ceny. Žalobkyně a žalovaný si dále v této kupní smlouvě ujednali, že změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla v registru vozidel zajistí na své náklady kupující (k tomu viz kupní smlouva č. , číslo, na č. l. 6-7 spisu).6. Žalovaný uhradil žalobkyni kupní cenu ve výši 3 000 Kč v hotovosti dne 16. 3. 2015, téhož dne i vozidlo převzal (k tomu viz protokol o předání vozidla ke kupní smlouvě č. , číslo, na č. l. 5, faktura – daňový doklad č. , číslo, vystavená dne 16. 3. 2015 na č. l. 8-9).7. Žalobkyně vyzvala prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaného ke splnění jeho povinnosti spočívající v přepisu vozidla předžalobní upomínkou ze dne 19. 6. 2024, která byla téhož dne odeslána na adresu žalovaného uvedenou v kupní smlouvě (k tomu viz předžalobní upomínka včetně potvrzení o podání na č. l. 10-12).8. Z potvrzení , právnická osoba, , odboru registru vozidel, ze dne 13. 8. 2025 (č. l. 18) pak soud zjistil, že žalobkyně je od 10. 3. 2015 dosud evidována jako vlastník a provozovatel vozidla.9. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.10. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.11. Podle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.12. V souladu s ustanovením § 80 o. s. ř. se soud primárně zabýval otázkou, zda má žalobkyně na určení, že není vlastníkem vozidla, naléhavý právní zájem. Ten je dán tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobkyně nebo kde by se bez tohoto určení stalo její právní postavení nejistým. Sama žalobkyně přitom v žalobě odkázala na relevantní judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. , spisová značka, která aprobovala právo původního vlastníka vozidla domáhat se žalobou určení, že již není – s ohledem na zákonné povinnosti vlastníka vozidla a případnou odpovědnost za jejich nedodržení – vlastníkem prodaného vozidla. Soud tedy shledal, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem.13. Žalobkyně v řízení prokázala, že již není vlastníkem shora specifikovaného vozidla, protože v důsledku uzavření kupní smlouvy č. , číslo, a úhrady kupní ceny ze strany žalovaného přešlo vlastnické právo k 16. 3. 2015 na žalovaného. Pasivně legitimovaným ve sporu je přitom žalovaný jako strana kupní smlouvy, tedy jako ten, kdo nedostál své smluvní povinnosti zajistit přepis vozidla v registru silničních vozidel, jak ostatně sám žalovaný připustil. Okolnost, že žalovaný vozidlo poté, co se stal jeho vlastníkem, dále prodal, na právním posouzení věci ničeho nemění, neboť nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby sama zjišťovala a pátrala po tom, kdo je aktuálním vlastníkem shora uvedeného vozidla. Soud tak žalobě vyhověl.14. Jdeli o zbývající obranu žalovaného, soud konstatuje, že právní úprava v o. s. ř. nestanoví žádnou lhůtu pro podání žaloby na určení, zda tu vlastnické právo je, či není. Rovněž okolnost, že v minulosti bylo vedeno insolvenční řízení ve věci žalovaného jako dlužníka, na důvodnosti žalobkyní uplatněného nároku nemá vliv, protože žalobkyně se v tomto řízení nedomáhala splnění žádné pohledávky, kterou by musela v minulosti přihlásit do insolvenčního řízení žalovaného a na níž by se tak případně vztahovalo osvobození od placení zbývajících pohledávek.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení ve výši celkem 13 797,50 Kč. Tyto náklady sestávajía. ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč,b. mimosmluvní odměny zástupkyně žalobkyně za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka) při sazbě 2 500 Kč za úkon, dále dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za tyto úkony, a to dle § 7 bod 5, § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), ve znění účinném do 31. 12. 2024,c. mimosmluvní odměny zástupkyně žalobkyně za úkon právní služby v podobě žaloby při sazbě 3 700 Kč za tento úkon, k tomu paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč, a to dle § 7 bod 5, § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. d), § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025,d. daně z přidané hodnoty o sazbě 21 % ve výši 2 047,50 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).16. O plnění k rukám advokátky žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.17. Jdeli o lhůtu k plnění, žalovaný při jednání soudu požádal o prodloužení obecné lhůty k plnění, což odůvodnil tím, že má v péči syna a zvýšené náklady na dojíždění do zaměstnání vzdáleného 70 km od bydliště. K tomu dále uvedl, že má příjem ze zaměstnání zhruba 38 000 Kč měsíčně, hradí přitom nájemné ve výši 15 000 Kč. Soud tedy s přihlédnutím k aktuálním osobním a finančním poměrům žalovaného, o nichž neměl důvod jakkoliv pochybovat, prodloužil lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení na 30 dnů od právní moci rozsudku.