11 C 119/2025-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 75 135 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 11. 4. 2023 úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 70 898 Kč na nákup zboží u prodejce, kdy tuto částku žalobkyně zaslala přímo prodejci, který byl specifikován v předmětné úvěrové smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit 84 měsíčních splátkách ve výši 1 708 Kč, kdy splatnost poslední splátky byla určena na den 9. 4. 2023. Roční úroková sazba činila 23,125200 %, žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 143 472 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru žalovanému řádně zkoumala jeho úvěruschopnost. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 11. 4. 2024 zesplatnila, o čemž žalovaného písemně informovala. Do dne zesplatnění žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem 13 664 Kč. Žalobkyně po žalovaném žádá uhradit celkem částku 75 005 Kč, která se skládá z dlužných splátek do data zesplatnění úvěru ve výši 5 124 Kč, obchodního úroku (úrokového dorovnání) ve výši 856 Kč, nesplacené jistiny úvěru ve výši 66 625 Kč, smluvních sankcí ve výši 1 500 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč.2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se k jednání dostavila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).3. Z Úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , včetně Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 11. 4. 2023 s žalovaným smlouvu, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 70 898 Kč, a to k zakoupení osobního automobilu značky , jméno FO, , jméno FO, od prodejce , právnická osoba, , přičemž poskytnutá částka byla žalobkyní vyplacena přímo výše uvedenému prodejci. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru úrok ve výši 23,1252 % ročně, RPSN činilo 25,7 %. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úroky uhradit formou 84 pravidelných měsíčních splátek po 1 708 Kč. Celková částka úvěru, kterou se žalovaný zavázal splatit činila 143 472 Kč. Úvěr byl splatný ke dni 9. 4. 2030. Ze Saldokonta úvěrové smlouvy soud zjistil předpisy jednotlivých splátek úvěru a datum úhrady jednotlivých splátek žalovaným, kdy žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem osm splátek po 1 708 Kč, tj. 13 664 Kč. Soud dále ze saldokonta úvěrové smlouvy zjistil též výši jednotlivých dlužných splátek (3x 1 708 Kč, tj. 5 124 Kč), výši předepsaných sankcí (3x 500 Kč, tj. 1 500 Kč) a též účelně vynaložené náklady (3x 300 Kč, tj. 900 Kč). Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, jak byl úvěr žalovaným čerpán, výši nesplacené jistiny, obchodního úroku, úrokového dorovnání i úroků z prodlení. Ze Splátkového kalendáře soud zjistil předpis jednotlivých splátek poskytnutého úvěru. Z Výzvy k zaplacení celého úvěru ze dne 11. 4. 2024, kterou žalobkyně doložila včetně potvrzení o odeslání, soud zjistil, že žalovaný byl informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván, aby zbývající dlužnou částku ve výši 75 005 Kč uhradil do 14 dnů od sepsání této výzvy. Dlužná částka ve výši 75 005 Kč se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 66 652 Kč, úrokového vyrovnání ve výši 856 Kč, dlužných splátek ve výši 5 124 Kč, dlužných pokut ve výši 1 500 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 900 Kč. Z Předžalobní upomínky ze dne 24. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 85 933,93 Kč před podáním žaloby.4. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Nebylo však doloženo, že by žalobkyně prověřovala a hodnotila úvěruschopnost žalovaného. K tvrzenému vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila žádné důkazy, spolehla se pouze na typizované prohlášení klienta (žalovaného) v rámci podepsané úvěrové smlouvy, aniž by toto prohlášení bylo nějak prověřeno a doloženo. Žalobkyně tak neměla žádné relevantní informace k příjmům ani výdajům žalovaného. Žádným způsobem nebyly tvrzeny, vyhodnocovány a prověřovány výdaje a další závazky klienta, tj. např. pravidelné výdaje spojené s bydlením a jinými výdaji na živobytí, byť tyto musí být základním podkladem pro vyhodnocení úvěruschopnosti. Bez takových údajů nelze rozhodně dojít k jakémukoliv závěru o tom, že je dotyčný schopen úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná.11. S ohledem na výše uvedené mohla mít žalobkyně případně nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalovanému žalobkyně skutečně finanční prostředky poskytla. V posuzovaném případě byly finanční prostředky poskytnuty nikoliv přímo žalovanému, ale prodejci specifikovanému v úvěrové smlouvě. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno. Žalovaný uhradil prvních osm splátek úvěru a uhradil celkem částku 13 644 Kč. Žalovaný s ohledem na svou pasivitu ani netvrdil a tím spíše neprokazoval, že by poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátil v plné výši ani jinak tvrzení žalobkyně nerozporoval. Dle závěru soudu tak na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši nesplacené jistiny poskytnutého úvěru, které má žalovaný povinnost vydat. Z toho důvodu bylo žalobě pro částku 57 234 Kč vyhověno. Ve zbylém rozsahu byla žaloba v rozsahu jako nedůvodná zamítnuta.12. Co se týče úroku z prodlení, b