34 C 18/2026-29 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zrušení vyživovací povinnosti ke dni 1. 2. 2026 s odůvodněním, že rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 1. 2. 2023 sp. zn. , spisová značka, mu byla stanovena povinnost platit výživné ve výši 5 500 Kč měsíčně. Žalovaná dne 31. 1. 2025 dovršila osmnácti let a stále studovala na Střední zdravotnické škole a střední odborné škole , adresa, . Studium ukončila v červnu 2025 a od 1. 9. 2025 je evidována na úřadu práce. Dle názoru žalobce je žalovaná již schopna sama se živit.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že není schopna se sama živit, že je evidována na úřadu práce a nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti. Jejím jediným pravidelným příjmem je výživné. Ačkoliv se aktivně uchází o zaměstnání, dlouhodobě se jí nedaří práci najít. Zároveň poukázala na složitou rodinnou situaci, ve které se nachází, neboť její matka je v invalidním důchodu, její stav se zhoršil a dále je v insolvenčním řízení. Žalovaná má za to, že nejsou splněny podmínky pro zrušení vyživovací povinnosti.3. Při jednání soudu žalovaná uvedla, že hledání práce je i přes její aktivitu problematické. Poukázala na špatné spoje z místa jejího bydliště do okolních měst, ve kterých jsou volná pracovní místa. Uvedla, že nemá žádné zdravotní problémy.4. Soud provedl následující důkazy. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 2. 6. 2017 č. j. , spisová značka, a dále z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 22. 3. 2023 č. j. , spisová značka, zjistil, že žalobci byla uložena povinnost platit na výživu žalované s účinností od 1. 2. 2023 částku 5 500 Kč měsíčně. Z potvrzení Úřadu práce – kontaktní pracoviště , adresa, soud zjistil, že žalovaná je v evidenci uchazečů o zaměstnání od 1. 9. 2025 a nemá nárok (resp. jí není vyplácena) podpora v nezaměstnanosti ani podpora při rekvalifikaci. Ze sdělení Úřadu práce – kontaktního pracoviště , adresa, ze dne 4. 3. 2026 soud zjistil, že žalovaná má nejvyšší dosažené střední odborné vzdělání – je vyučena v oboru kuchař – číšník, práce ve společném stravování. Žalovaná se pravidelně dostavuje v dohodnutých termínech na pohovory. Dne 29. 9. 2025 se žalovaná dostavila, uvedla, že hledá práci i do „fabriky“ a i na směny. Volná pracovní místa sleduje na internetu, CV nemá. O prázdninách pracovala brigádně v kuchyni. Dne 13. 11. 2025 se žalovaná opět dostavila na úřad práce, uvedla, že oslovila firmu , Anonymizováno, , měla by podstoupit lékařskou prohlídku nutnou k nástupu. Dále oslovila NVH a , Anonymizováno, . Byla jí dána doporučenka do Krušnohorských uzenin , právnická osoba, , právnická osoba, . Dne 26. 11. 2025 se dostavila, sdělila, že nabízené místo bylo již obsazeno a nebyla přijata do , Anonymizováno, pro svoji drobnou postavu. Dne 27. 1. 2026 se konala další schůzka, žalovaná v mezidobí oslovila firmu , Anonymizováno, , do které nebyla vybrána a , Anonymizováno, , ze které se jí zatím neozvali. Byla jí zprostředkována 2 místa – jako kuchařka do základní školy a obsluha čerpací stanice. Úřad práce také soudu poskytl seznam nabízených volných míst, které přicházejí ve vztahu k osobě žalované do úvahy – v tomto seznamu jsou kromě jiných (z pohledu soudu ne zcela vhodných volných míst) také nabídky na pozici - zmrzlinář , Anonymizováno, , pizzař, v , Anonymizováno, (nabízený výdělek 27 000 Kč – 45 000 Kč), číšník/servírka v , adresa, (nabízený výdělek 40 000 Kč), kuchařka v , adresa, (nabízený výdělek 60 000 Kč), kuchařka ve , adresa, (nabízený výdělek 22 500 Kč – 23 500 Kč), dělnice v pekařské výrobě v , adresa, (nabízený výdělek 22 400 Kč), kuchařka v , Anonymizováno, (nabízený výdělek 23 000 Kč – 35 000 Kč), pomocná síla v kuchyni, v , adresa, (nabízený výdělek 40 000 Kč), zásobovačka/prodavačka ve , adresa, (nabízený výdělek 152 Kč – 207 Kč/hodinu).5. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobce byl dle rozsudků zdejšího soudu povinen od 1. 2. 2023 platit žalované výživné ve výši 5 500 Kč měsíčně. Žalovaná se v červnu 2025 vyučila na střední odborné škole, v oboru kuchař – číšník, práce ve společném stravování a od září 2025 je evidována na úřadu práce v , adresa, . Žalovaná se pravidelně dostavuje na sjednané schůzky na tomto pracovišti a soustavně od září 2025 hledá zaměstnání. V , adresa, jí bylo nabídnuto několik míst, ovšem na žádné (z různých důvodů) nenastoupila. Aktuálně se v , adresa, nabízí několik pracovních míst vhodných pro osobu vyučenou v oboru kuchař – číšník s nejnižším nabízeným výdělkem ve výši 22 400 Kč a s nejvyšším nabízeným výdělkem ve výši 60 000 Kč měsíčně. Žalovaná nepobírá podporu v nezaměstnanosti ani podporu při rekvalifikaci.6. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.7. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.8. Pro trvání vyživovací povinnost je důležitý tzv. stav odkázanosti osoby oprávněné na výživu osoby povinné. Ačkoliv dosažení věku 18 let (či 26 let, jak se někdy veřejnost mylně domnívá) nemá sama o sobě vliv na schopnost dítěte samo se živit, je jedním z hledisek, ke kterým soud při úvaze, zda vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti stále trvá, přihlíží. Zletilé dítě by mělo být v zásadě schopné se samo živit, tj. mělo by být schopné vlastními silami, samostatně, uspokojovat své životní potřeby, nebrání-li mu v tom závažné důvody, např. špatný zdravotní stav. Rozhodujícím hlediskem při posuzování tzv. stavu odkázanosti u zletilých dětí je, zda se připravují na budoucí povolání soustavným studiem nebo přípravu na budoucí povolání již dokončily. V tomto případě bylo zjištěno (a účastníci ani netvrdili opak), že žalovaná studium dokončila již v červnu 2025. Od června 2025 se žalovaná tedy již na budoucí povolání soustavným studiem nepřipravuje a od září 2025 je hlášena na úřadu práce a soustavně si zaměstnání hledá. Evidence na úřadu práce už sama o sobě ukazuje na to, že žalovaná již schopnost sama se živit nabyla, neboť v opačném případě by nemohla být hlášena na úřadu práce a soustavně hledat zaměstnání, ze kterého by získávala prostředky na uspokojování svých životních potřeb. To, že zaměstnání nemůže dlouhodobě (v podstatě od června do současné doby) najít, na tomto závěru nemůže nic změnit. Pokud žalovaná nemůže vhodné zaměstnání najít, není možné tuto skutečnost klást k tíži povinnému rodiči, neboť rozhodujícím hlediskem není skutečnost, zda se (zletilé) dítě samo fakticky živí, ale to, zda je schopno samo se živit. Žalovaná netrpí žádnými zdravotními problémy, které by ji omezovaly ve výběru zaměstnání, je omezena pouze vlastní vůlí a výběrem, které zaměstnání je či není ochotna vykonávat. Navíc bylo soudem zjištěno, že v , adresa, je řada nabídek, které jsou pro žalovanou vhodné a umožnily by žalované mít alespoň základní příjem. S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl (výrok I.). Pro úplnost soud upozorňuje na to, že žalobce žádal zrušení vyživovací povinnosti až ke dni 1. 2. 2026, tj. téměř sedm měsíců poté, co žalovaná schopnost sama se živit nabyla. Žalobce tedy žalované poskytl, nad rámec své zákonné povinnosti, dostatek času, aby si našla vhodné zaměstnání, ze kterého bude schopna sama uspokojovat své životní potřeby.9. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně procesně úspěšný žalobce by měl vůči plně procesně neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení, ovšem žádné náklady mu v tomto řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).