34 C 277/2025-44 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 37 186,01 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, . (dále jen „ , právnická osoba, “) uzavřela s žalovaným dne 24. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které , právnická osoba, poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit , právnická osoba, půjčenou částku a dále úrok v pevné výši 1 522 Kč, odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 154 Kč a odměnu za hotovostní inkaso ve výši 5 400 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku 33 590 Kč. Pohledávka za žalovaným byla , právnická osoba, postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá úrok z prodlení ve výši 5 161,73 Kč, úrok ve výši 2 688,57 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 509,26 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 8 % ročně z částky 13 199,56 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem , Anonymizováno, . Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat, a v kladném případě, zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Z ustanovení nařízení Brusel I bis plyne, že základním pravidlem je, že žalovaný má být žalován u soudu členského státu, v němž má bydliště (sídlo). Výjimky z tohoto pravidla, umožňující podání žaloby proti žalovanému u jiného soudu členského státu, než ve kterém má žalovaný bydliště (sídlo), jsou upraveny v oddílech 2 až 7. V daném případě se uplatní úprava mezinárodní pravomoci (mezinárodní příslušnosti) obsažená v čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážce druhé nařízení Brusel I bis, upravující poskytování služeb. Podle tohoto článku je rozhodující skutečností, kde byla nebo měla být služba poskytnuta. Poskytnutí zápůjčky je třeba považovat za poskytnutí služby. V daném případě došlo k poskytnutí zápůjčky v České republice (předmětná smlouva byla podepsána a peněžní prostředky předány v hotovosti dle této smlouvy v České republice, v , adresa, ). Nárok z této smlouvy tak může být uplatněn proti žalovanému i u tuzemského soudu, dle posledního známého bydliště u Okresního soudu v , adresa, .3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila, žalovaný se jednání zúčastnil prostřednictví ustanoveného opatrovníka.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že , právnická osoba, uzavřel dne 24. 1. 2022 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 30 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru úrok v pevné výši 1 522 Kč, odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 154 Kč a odměnu za hotovostní inkaso ve výši 5 400 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. RPSN činila u této zápůjčky 272,44 %. Žalovaný úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsal.5. Z přehledu splátek soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 33 590 Kč. Vyjma měsíců leden 2022 až březen 2022 nezaplatil žalovaný splátku v dohodnuté výši 3 984 Kč. V období od dubna 2022 do září 2023 byl schopen splácet maximálně 2 000 Kč měsíčně.6. Ze mzdového výměru a pracovní smlouvy, oboje ze dne 1. 6. 2021, bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, se mzdou ve výši 20 610 Kč měsíčně. Z výplatních pásek za měsíce říjen až prosinec 2021 soud zjistil, že průměrná měsíční mzda žalovaného činila 26 635 Kč čistého.7. Ze žádosti o úvěr ze dne 24. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, má základní vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Jeho příjem činil 26 635 Kč měsíčně čistého, výdaje za bydlení uvedl ve výši 4 200 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady ve výši 1 800 Kč a splácí půjčky ve výši 3 320 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že , právnická osoba, postoupil dne 12. 3. 2025 na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností od 25. 3. 2025. O tomto postoupení byl žalovaný informován. Žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní upomínka.9. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí I v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možn