37 C 70/2026-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 10.3.2026 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 41 008,09 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) dne 10.8.2021 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č., číslo, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně sjednaného úroku, nejpozději do 10.4.2025. Žalovaný si neplnil své povinnosti a úvěr nesplácel řádně a včas, ke dni zesplatnění činila pohledávka na jistině částku 33 410,65 Kč, na úroku 7 350,91 Kč a na smluvní pokutě částku ve výši 246,53 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23.6.2025 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v odporu proti platebnímu rozkazu a dále pak na ústním jednání. Potvrdil, že tvrzenou úvěrovou smlouvu uzavřel a čerpal úvěr v celkové výši 55 000 Kč. Dále tvrdil a prokazoval, že na čerpaný úvěr uhradil celkem částku 81 531 Kč, což dokládá výpisy z běžného účtu a dále pak částku 600 Kč, kterou však není schopen prokázat, kdy se nemůže přihlásit do internetového bankovnictví. Další navýšení úvěru považuje za nezákonné, a proto navrhl žalobu zamítnout.3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , byla dne 10.8.2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č., číslo, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, splatný v 36měsíčních splátkách. Z dalších smluv předložených žalobcem, které jsou vedeny pod stejným číslem , číslo, , vyplývá poskytnutí dalších částek. Takové poskytnutí však objektivně není v souladu s žalobním tvrzením a nevyplývá ani z potvrzení o poskytnutí úvěru. Soud tak vychází z toho, že žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 55 000 Kč, a to ve dvou tranších (50 000 Kč dne 10.8.2021 a 5 000 Kč dne 18.3.2022), kdy toto potvrdil sám žalovaný a vyplývá z předloženého výpisu z bankovního účtu. Z žalovaným předložených výpisů z bankovního účtu vyplývá, že na poskytnutý úvěr uhradil v období od 6.9.2021 do 7.8.2023 celkem částku 81 541 Kč, kdy částku 65 031 Kč (25 splátek) uhradil na bankoví účet č., č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , tj. v souladu s podmínkami uzavřené úvěrové smlouvy ze dne 10.8.2021 a částku 16 510 Kč (19 splátek) uhradil na bankovní účet , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , tj. v souladu s pokyny v upomínkách k zaplacení ze dne 10.1.2024, 9.2.2024 a 11.3.2024. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 23.6.2025. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku, další upomínky, oznámení o postoupení pohledávky.11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, tvrdil žalobce v žalobě, že právní předchůdce provedl hodnocení klienta, dle tvrzení dlužníka o jeho příjmech a výdajích, dále lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historii. Žádné listiny však předloženy nebyly. Žalovaný pouze potvrdil, že zprostředkovatelce úvěru dal k nahlédnutí výpis z bankovního účtu, dále nic nedokládal, ani nebylo nic požadováno.12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek.13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání