48 C 17/2026-15 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 630 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, .) uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 5 000 Kč s úrokem 75 Kč za dobu úvěru a poplatkem za poskytnutí úvěru 900 Kč, se splatností do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr zaplatit, svému závazku ze smlouvy však nedostála, když nehradila řádně a včas. Z důvodu prodlení jí vznikla povinnost hradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, dále za SMS upomínky 800 Kč, za písemné upomínky 1 000 Kč a smluvní pokuta je požadována ve výši 2 155 Kč. Žalobkyně současně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení. Smlouvami o postoupení pohledávek došlo k převedení pohledávky postupně až na žalobkyni.Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a souhlasila s projednáním v nepřítomnosti; žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Vzhledem k pasivitě žalované soud v řízení vycházel z listin předložených žalobkyní a zjistil, že dne , datum, měla být uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi prvotním věřitelem , právnická osoba, . a žalovanou, soudu však byla předložena smlouva s jinou osobou na konci smlouvy je připojena vytištěná doložka “úvěrující” dne , datum, jednatel , Anonymizováno, a “dlužník”: dne , datum, 17:23:52, je uvedeno „podpis proveden SMS kódem“ , jméno FO, . Součástí smlouvy měly být obchodní podmínky, předsmluvní formulář spotřebitelských informací, z těchto listin plynou podmínky (náklady) sjednávaných úvěrových vztahů a doplňkové platby k poskytnutému úvěru. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno zaúčtování platby ve výši 5 000 Kč původním věřitelem (úvěrujícím) na bankovní účet žalované. Žalobkyně dále doložila, že žalovanou opakovaně upomínala o úhradu formou SMS, e-mailu i písemně. Před podáním žaloby byla žalovaná taktéž o úhradu upomenuta, byl doložen i poštovní podací arch a smlouvy o postoupení pohledávek s přílohami, kdy pohledávka byla postupně převedena na dočasného věřitele , právnická osoba, , , právnická osoba, a žalobkyni.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.Soud na základě provedené dokazování dospěl k závěru, že v řízení bylo postaveno najisto, že věřitel žalované poskytl 5 000 Kč na účet žalované. Soud však dospěl k závěru, že mezi věřitelem a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, resp. Žalobkyně toto uzavření smlouvy nedoložila.Soud z těchto důvodů prováděl dokazování pouze dokumenty, které se týkaly uzavření samotného tvrzeného smluvního vztahu a dále pak dokumenty, které se týkaly tvrzeného opakovaného postoupení pohledávek.Nárok žalobkyně v rozsahu částky 5 000 Kč však bylo možné bez dalšího posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované podle § 2991 o. z., byla to žalovaná, které věřitel poskytl peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, aniž by k tomu byl důvod. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu částky 5 000 Kč a co do úroku z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) od 11. 3. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části soud žalobu zamítl ze shora uvedených důvodů, neboť nebylo prokázáno platné ujednání týkající se smluvní pokuty, poplatků a dalších nároků. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou podle § 1879 o. z., § 1882 odst. 1 o. z. (prokázání postoupení pohledávky doručením žaloby – návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalované).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že nepřiznal žádné straně nárok na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalované převýšil úspěch žalobkyně, náklady jí ale nevznikly