48 C 374/2025-33 — Okresní soud v České Lípě

Žalobce se svým návrhem domáhal, aby soud uložil žalovaným povinnost vyklidit byt č. , hodnota, o velikosti 2+1 s příslušenstvím ve 2. nadzemním podlaží domu čp. , adresa, ulici v , adresa, , který žalovaní užívali bez právního důvodu poté, co skončil nájemní vztah k bytu uplynutím doby, na kterou byl sjednán v nájemní smlouvě ze dne , datum, ve znění dodatků č. 1, 2 a 3. Doba sjednaného prodloužení nájmu uplynula 31. 10. 2025. Žalovaní byli žalobcem vyzváni k vyklizení bytu dopisem ze dne 3. 9. 2025, žalovaní však v užívání bytu nadále pokračovali i v době podání žaloby. Dne 23. 10. 2025 byla žalovaným zaslána předžalobní výzva, avšak ani poté byt nevyklidili.Žalovaní se k žalobě nevyjádřili, nařízeného jednání se bez omluvy nezúčastnili, ačkoli jim předvolání k tomuto jednání bylo doručeno včetně žaloby, a to žalovanému do datové schránky dne 26. 1. 2026 a žalované dne 9. 2. 2026, tedy více než deset dnů přede dnem jeho konání. U všech účastníků byla zachována lhůta pro přípravu na jednání, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.Dle výpisu z katastru nemovitostí je žalobce vlastníkem bytového domu na adrese čp. , adresa, ulici v , adresa, , kde žalovaní užívali od 1. 11. 2023 do 30. 9. 2025 na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, ve znění dodatků č. 1, 2 a 3 byt č. 4. Dopisem ze dne 3. 9. 2025 a 23. 10. 2025 byli žalovaní vyzýváni žalobcem k vyklizení bytu a jeho předání žalobci.Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne , datum, ve znění dodatků 1 ze dne , datum, , 2 ze dne , datum, a 3 ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaní a žalobce uzavřeli nájemní smlouvu k nájmu bytu č. 4 o velikosti 2+1 s příslušenstvím ve 2. nadzemním podlaží domu čp. , adresa, ulici v , adresa, , do 31. 10. 2025. Součástí smlouvy je i ujednání o výpovědi nájmu pronajímatelem bez výpovědní doby za situace, kdy nájemci nezaplatí nájemné a náklady za služby za dobu tří měsíců.Z evidenčního listu je zřejmé, že v bytě bylo přihlášeno 8 osob, a nájemné mělo být hrazeno spolu se zálohami na služby ve výši 7 000 Kč měsíčně. Z vyúčtování zálohových plateb za rok 2004 soud zjistil nedoplatek 5 408 Kč Z přehledu dlužných předpisů soud zjistil, že žalovaní nájemné splatné 31. 5. 2025 uhradili s prodlením, a nájemné od června 2025 nehradili v plné výši a do 31. 10. 2025 jim vznikl dluh ve výši 40 408 Kč.Z dopisu ze dne 3. 9. 2025 soud zjistil výpověď z nájmu zaslanou žalovaným z důvodu neplacení nájemného, kdy dluh k tomuto datu činil 26 408 Kč. Tuto výpověď převzala žalovaná dne 9. 9. 2025 dle podepsané doručenky.Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Dle ust. § 2204 odst. 1 o.z. neujednají-li strany dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí, že se jedná o nájem na dobu neurčitou.Dle ust. § 2292 o.z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání.Dle ust. § 2295 o.z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.Zjištěný skutkový stav zhodnotil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je podaná žaloba důvodná. Provedenými důkazy žalobce prokázal, že již uplynula sjednaná doba nájmu s žalovanými, žalovaní tedy nemají žádný právní důvod k užívání předmětného bytu a tento byt žalovaní dobrovolně dosud nevyklidili a nepředali žalobci, ačkoliv k tomu byl ve smyslu § 2225 a násl. o.z. povinen.Žalobce nemá jinou možnost, jak se domoci vyklizení svého neoprávněně užívaného bytu než podanou žalobou. Po skutkové i právní stránce lze uzavřít, že žalovaní užívají výše uvedený byt žalobce, ačkoliv jim nesvědčí žádné užívací právo, přičemž na výzvy žalobce jej dosud nevyklidili. Soud proto s odkazem na shora uvedené skutečnosti žalobě zcela vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 064,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65000 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 700 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 450 Kč ve výši 2 614,50 Kč..