48 C 402/2025-12 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 36 680 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 10. 6. 2024, uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč se splatností do 10. 7. 2024, včetně poplatku ve výši 6 500 Kč. Z čerpané zápůjčky, ani z dohodnutého poplatku, žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně současně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení, včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 680 Kč.Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil, a žádným způsobem se k žalobě nevyjádřil, a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Soud v řízení vycházel z listin předložených žalobkyní (smlouva o zápůjčce výpis z účtu, upomínky, všeobecné obchodní podmínky, předžalobní výzva s podacím archem).Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Z žádných důkazů předložených žalobkyní nebylo prokázáno, že by mezi ní a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Předložená smlouva o zápůjčce, dále nazývaná jako smlouva o úvěru, není podepsána a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svá tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru neprokázala, mohla mít případně pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalovanému skutečně žalobkyně finanční prostředky poskytla. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno potvrzení o provedené platbě, z které vyplývá, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného částku 20 000 Kč. Došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, které má povinnost vydat. Z toho důvodu bylo žalobě pro částku 20 000 Kč vyhověno. Ve zbylém rozsahu byla žaloba, jako nedůvodná, zamítnuta.Co se týče úroků z prodlení, byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud akceptoval datum, od kterého žalobkyně požadovala úhradu úroku s ohledem na dostatečnou lhůtu od převodu finančních prostředků.Pro úplnost soud podotýká, že žádným způsobem nebyla doložena úvěruschopnost žalovaného.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 396,10 Kč, přičemž tato částka představuje 9,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 468 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 680 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.