59 C 23/2026-11 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalované straně zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou stranou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 17. 4. 2023, na jejímž základě dodávala žalobkyně elektřinu do odběrného místa , adresa, , zatímco žalovaná strana se zavázala dodanou elektřinu odebrat a hradit za ni a distribuční služby řádně a včas platby dle zaslaných vyúčtování. To však žalovaná strana porušila, neboť částku 31 480,97 Kč vyúčtovanou fakturou č. , hodnota, , splatnou dne 16. 9. 2024, uhradila pouze částečně platbou v částce 9 444,97 Kč. Na částku 5 651,21 Kč vyúčtovanou fakturou č. , hodnota, , splatnou dne 31. 3. 2025, pak žalovaná strana neuhradila ničeho, stejně jako na částku 907,50 Kč vyúčtovanou fakturou č. , hodnota, splatnou dne 31. 3. 2025. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení a též částky 720 Kč jako nákladů upomínání dlužníka v prodlení.2. Žalovaná strana se k uplatněnému nároku nevyjádřila. Soud rozhodl věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto procesním postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná strana se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, ačkoliv byla poučen, že v takovém případě bude soud souhlas předpokládat.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaná strana sjednala se žalobkyní smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému sdružené služby dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese výše uvedené, zatímco žalovaná strana se zavázala dodanou elektřinu odebrat a řádně a včas hradit platbu za její dodávku a distribuční služby.4. Žalobkyně vyzvala žalovanou stranu k zaplacení nedoplatku na spotřebované elektřině a službách výše popsanými fakturami znějícími na částky v žalobě řádně popsané. Žalované straně byla též zaslána právní zástupkyní žalobkyně předžalobní upomínka.5. Na podkladě shora popsaných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná strana sjednala s žalobkyní smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 17. 4. 2023, na jejímž základě dodávala žalobkyně elektřinu do odběrného místa , adresa, , zatímco žalovaná strana se zavázala dodanou elektřinu odebrat a hradit za ni a distribuční služby řádně a včas platby dle zaslaných vyúčtování. To však žalovaná strana porušila, neboť částku 31 480,97 Kč vyúčtovanou fakturou č. , hodnota, , splatnou dne 16. 9. 2024, uhradila pouze částečně platbou v částce 9 444,97 Kč. Na částku 5 651,21 Kč vyúčtovanou fakturou č. , hodnota, , splatnou dne 31. 3. 2025, pak žalovaná strana neuhradila ničeho, stejně jako na částku 907,50 Kč vyúčtovanou fakturou č. , hodnota, splatnou dne 31. 3. 2025. Tím žalované vznikl dluh za sdružené dodávky elektřiny v částce 28 594,71 Kč.6. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon; dále jen „energetický zákon“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).7. Podle § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.8. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou stranou byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 ve spojení s § 2079 odst. 1 o. z. Žalobkyně splnila svou povinnost poskytovat žalované straně sdružené služby dodávky elektřiny, žalovaná strana však svou povinnost zaplatit žalobkyni řádně a včas vyúčtované ceny za spotřebovanou elektřinu a distribuční služby nesplnila a ocitla se v prodlení. Žalobkyně má tak vůči žalované straně nárok na zaplacení dosud neuhrazené ceny za spotřebované energie a jejich distribuci v částkách popsaných ve výroku, jakož i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti uvedených faktur, a to se zohledněním žalobkyní tvrzených částečných plateb ze strany žalované strany (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).9. Ohledně požadovaného poplatku za odeslání upomínky soud dospěl k závěru, že tento nebyl stanoven přímo ve smlouvě. Podle své povahy se jedná o smluvní pokutu, jejíž sjednání je ve spotřebitelské smlouvě formou zprostředkovaného odkazu na sazebník nepřípustné. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Nutno tudíž uzavřít, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (sankční poplatek za upomínku) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek ani jiných listin, nýbrž toliko smlouvy samotné. Soud proto tuto částku nepřiznal. Ačkoli bylo rozhodováno bez nařízení jednání, v souladu s § 115a OSŘ bylo možno i o této části návrhu rozhodnout jen na základě účastníky předložených důkazů a účastníci vyjádřili s rozhodnutím bez jednání svůj souhlas. Soud tuto část nároku zamítal na základě odlišného právního posouzení. Žalobce splnil svou povinnost tvrzení i povinnost označit soudu důkazy k jejich prokázání, a bylo tak možno, byť zamítavě, rozhodnout jen na základě účastníky předložených důkazů, a to v souladu s právním názorem vyjádřeným Nejvyšším soudem ČR ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když převážně úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení v celé uplatněné částce, neboť poměr jejího neúspěchu byl poměrně nepatrný. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, a podle § 14b advokátního tarifu odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby (3 x 400 Kč ve znění účinném ke dni vyhotovení daného úkonu), paušální náhrady hotových výdajů spojených se 3 úkony právní služby (á 100 Kč) a 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je jednoznačně formulářovou žalobou obdobné struktury, druhu nároků a opírající se o stejná ustanovení právních předpisů jako v jiných řízeních téže žalobkyně. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky.