59 C 92/2025-46 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně podala návrh na zvýšení výživného s odůvodněním, že od posledního stanoveného výživného dne 16. 5. 2012 se podstatně změnily její poměry, navštěvuje internátní střední školu, a proto žádala zvýšení výživného na částku 4 000 Kč. Při jednání svůj návrh modifikovala tím, že výživné 4 000 Kč žádala přiznat od ledna tohoto roku, od září roku 2025 pak navrhovala výživné zvýšit toliko o 500 Kč na 2 500 Kč.2. Po vyhlášení rozsudku se účastníci vzdali odvolání, proto je vyhotoveno stručné odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř.3. Soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou je vztah rodiče a dítěte a zároveň žalobkyně, ač plnoletá, se soustavně připravuje na výkon budoucího povolání studiem na střední škole. Čistý příjem otce od ledna 2026 činí zhruba 25 000 Kč měsíčně, od září do prosince 2025 byl otec v evidenci uchazečů o zaměstnání s přiznanou podporou v nezaměstnanosti zhruba 12 500 Kč měsíčně. Otci ničeho nebrání v hrazení výživného, není práce neschopný, byť některé fyzicky náročnější práce pro svůj věk již zřejmě dobře vykonávat nemůže. Měl jedinou vyživovací povinnost. Výše jeho příjmů byla shledána odpovídající vůči jeho schopnostem. Otec byl nemajetný, proto přiměřenost výše možností hrazení výživného byla stanovena výhradně s ohledem na jeho příjmy. U oprávněné pak nebyly shledány významně zvýšené náklady na život. Musela sice hradit internát ve výši 1 200 Kč měsíčně, jinak její potřeby odpovídaly průměru.4. Dle § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.5. Dle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Dle § 923 odst. 1 o. z., změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. Dle § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.6. Na základě výše provedeného skutkového závěru a aplikovaných právních předpisů soud dospěl k tomu, že návrh na zvýšení výživného je důvodným. Od září do prosince 2025 otec byl na úřadu práce a pobíral podporu v nezaměstnanosti. Uvedené období soud neposoudil jako dobu, kdy by otec mohl mít vyšší příjmy. Žalovaný otec vysvětlil, že v jeho věku je hledání zaměstnání obtížnější, u předchozího zaměstnavatele skončil pro vysokou fyzickou náročnost, u nového zaměstnavatele měl nyní shodnou mzdu. Od ledna pak příjmy žalovaného činily zhruba 25 000 Kč. Ze souhrnu výše uvedeného soud shledal zcela přiměřeným návrh žalobkyně na stanovení výživného od září do prosince 2025 na částku 2 500 Kč a od ledna tohoto roku na částku 4 000 Kč. Takto stanovené výživné v hrubých rysech odpovídá i doporučujícím tabulkám pro stanovení výživného. Výživné tak bude odpovídat zásadě shodnosti životní úrovně rodiče a dítěte.7. Dluh na výživném soud stanovil otci uhradit v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, neboť takto stanovená doba odpovídá jeho možnostem dlužné výživné uhradit i potřebě dcery s financemi disponovat.8. Spolu s tím bylo též rozhodnuto o změně dosavadního rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 16. 5. 2012, čj. , spisová značka, , neboť vedle výroku v této věci neobstojí.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 OSŘ, když úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů v celé uplatněné částce. Podle § 9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., se za tarifní hodnotu ve věcech výživného považuje částka 10 000 Kč. Z této částky činí sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bod 4 advokátního tarifu částku 1 500 Kč. Advokátka ve věci činila dva úkony právní služby, náleží jí též příslušná sazba DPH. Výše paušální náhrady výdajů podle § 14b odst. 4, 6 advokátního tarifu činí 450 Kč za každý úkon.