3 C 210/2020-28 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. a žalobce uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, jejím předmětem bylo postoupení pohledávek [právnická osoba] včetně pohledávky za žalovanou na žalobce. Společnost [anonymizováno] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalovaná měla možnost čerpat úvěr až do úvěrového limitu [číslo] - Kč. Žalovaná čerpala celkem částku [částka], kterou měla splácet dle podmínek smlouvy, avšak žalovaná nehradila řádně splátky, ocitla se v prodlení. Žalobce požaduje po žalované uhradit jistinu úvěru včetně zákonného úroku z prodlení. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, následně byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání ve věci se nedostavila. Z obsahu spisu soud zjistil následující skutečnosti. 3. Z potvrzení o provedené platbě vyplynulo, že žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce celkem částku [částka] (dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka]). Z výpisů bylo prokázáno, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce celkem [částka], nebylo zjištěno, kdy. 4. Soud má za to, že žalobce prokázal, že jeho právní předchůdce žalované poskytl částku [částka] Uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru nebylo prokázáno, dle sdělení žalobce byla smlouva uzavřena prostředky komunikace na dálku, zpětně tedy nelze zjistit ani prokázat, co konkrétně bylo mezi účastníky ujednáno, krom toho i v případě, že by uzavření smlouvy bylo prokázáno, má soud za to, že by tato smlouva musela být považována za neplatnou, a to jako smlouva lichevní, když dle sdělení žalobce byl sjednán úrok 8,5% měsíčně, což odpovídá úroku 102% p.a., takový úrok vysoko převyšuje běžnou úrokovou míru a je tedy úrokem lichevním. Dále žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce zkoumal schopnost žalované úvěr splácet. Soud má za to, že nárok žalobce je nutno posoudit bezdůvodné obohacení, dle § 2991, odst. 1, 2 občanského zákoníku žalovaná tedy má povinnost žalobci vrátit, co od právního předchůdce obdržela bez platného právního důvodu, resp. na základě neplatného právního úkonu, to včetně zákonného úroku z prodlení dle nař. vl. [číslo] Sb. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní, bylo na ní, aby eventuálně prokazovala zaplacení obdržené částky. Soud proto žalobě vyhověl. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce měl ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 - Kč a náklady právního zastoupení. Při určování jejich výše soud postupoval podle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., žalobce má nárok na odměnu za tři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby) – 3 x 200 - Kč, na režijní paušál ve výši 3 x 100 - Kč, navýšení o 21 % DPH v částce 189 - Kč, celkem tak náhrada nákladů řízení činí [číslo] - Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce.