103 C 41/2020-31 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky se zákonnými úroky z prodlení s tím, že dle § 3,odst.4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v této stanovené lhůtě. Žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobce nereagoval, žalobce ho proto zařadil do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. Žalovaný je proto přihlášen jako poplatník televizního poplatku. Podle § 252/1994 Sb. a následně podle zák. č. 348/2005Sb. jí vznikla povinnost televizní poplatek platit, tuto povinnost ale neplnil v období od října 2017 do ledna 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl dle § 115a) občanského soudního řádu bez nařízení jednání. 3. Z výzvy k přihlášení poplatníka televizních poplatků, písemných oznámení žalobce, předsporové výzvy soud zjistil, že žalovaný se jako poplatník televizních poplatků evidován od srpna 1997. 4. Z přehledu plateb televizních poplatků žalovaným soud zjistil, že žalovaný v období od října 2017 do ledna 2020 nehradil televizní poplatky, jejichž měsíční výše činila 135 Kč. 5. Poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku (§3 odst. 1 zák. č. 348/2005Sb.). 6. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný je poplatníkem televizního poplatku, televizní poplatek ale ve shora uvedeném období nehradil, proto soud shledal žalobu v rozsahu požadované jistiny za důvodnou a v rozsahu dluhu na televizních poplatcích od října 2017 do ledna 2020, proto soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, které byly požadovány za dobu, kdy žalovaný byl skutečně v prodlení s úhradou shora uvedených televizních poplatků, to s ohledem na zákonné ustanovení, upravující splatnost televizních poplatků s tím, že úroky byly požadovány ve výši, odpovídající § 1970 obč. zákoníku. Soud tak žalobě vyhověl v celém rozsahu. 7. Pro plný úspěch žalobce ve věci mu soud podle § 142 odst. l o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč a odměny za zastoupení ve věci advokátem stanovené podle § 14b advokátního tarifu za 2 hlavní úkony právní pomoci po 200 Kč, 2 x režijní paušál 100 Kč a 21 % DPH, celkem 1 726 Kč.