4 C 41/2020-37 — Okresní soud v Chrudimi

1. [příjmení] žalobou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení, propagačních a reklamních předmětů. Na jejím základě byly žalovanému přenechány k bezplatnému užívání movité věci specifikované ve výdajové kartě zákazníka. Smlouva zanikla z důvodu porušení čl.4.4, žalovaný po dobu 6 po sobě jdoucích týdnů neobjednal ani neodebral od žalobce jím dodávané zboží. Žalovaný nevrátil z zapůjčených věcí 2 slunečníky [příjmení] 3,5, každý v hodnotě [částka], celková hodnota obou těchto věcí je po započtení DPH [částka]. Žalobce požaduje podle čl. 2 smlouvy úhradu smluvní pokuty, která odpovídá hodnotě věcí v jejich pořizovací ceně. Současně požaduje jako příslušenství pohledávky úroky z prodlení a též náklady spojené s uplatněním pohledávky v zákonné výši. 2. Žalovaný nárok neuznal. Poukazoval na to, že 2 ks slunečníků nevrátil, neboť tuto otázku řešil s panem [příjmení], obchodním zástupcem žalobce. Vlivem silného větru došlo k poškození slunečníků, tato skutečnosti byla obchodnímu zástupci sdělena, ten na místě poškozené slunečníky viděl a požádal žalovaného, aby slunečníky zlikvidoval s tím, že zařídí jejich odpis. Žalovaný slunečníky zlikvidoval. Podstavce z betonu byly vráceny žalobci. Při ukončení provozovny proběhla inventura, kde bylo vše řádně předáno a doplněno o informaci o slunečnících. 3. Žalobce setrval na žalobě, upozornil na to, že o vyřazení vypůjčeného majetku, resp. jeho odpisu z karty zákazníka může rozhodovat pouze vedoucí technického servisu žalobce pan [příjmení] a i v případě, že by odpis byl schválen, musí být poškozený vypůjčený majetek odvezen prostřednictvím technického servisu žalobce. [ulice] zástupce žalobce pan [příjmení] neschválil ani nenařídil likvidaci slunečníků, není k tomu ani oprávněn. Zjištěné skutečnosti 4. Mezi účastníky, žalobcem coby půjčitelem, žalovaným coby vypůjčitelem byla uzavřena smlouva o výpůjčce výčepního zařízení a propagačních a reklamních předmětů. Podle smlouvy bylo žalovanému poskytnuto k bezplatnému užívání výčepní zařízení a reklamní a propagační předměty specifikované v příloze smlouvy. Žalovaný se mj. zavázal k tomu, že v případě poškození vypůjčených věcí o tom informuje žalobce (čl. 2). Žalovaný rovněž odpovídal za škodu na vypůjčených věcech s výjimkou okolností vylučujícími odpovědnost – okolnosti, které nemohl žalovaný svou vůlí ovlivnit, rozumně předvídat a ani jim předejít (čl. 2). Po zániku výpůjčky měl žalovaný povinnost vypůjčené věci vrátit, v případě prodlení s vrácením věcí měl žalovaný povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě těchto nevrácených věcí, za tuto hodnotu se považuje pořizovací hodnota těchto věcí (čl. 2) (smlouva o výpůjčce ze dne [datum]). 5. Žalovaný nevrátil 2 ks slunečníků každý v hodnotě [číslo] bez DPH (karta zákazníka, ostatně tato skutečnost ani nebyla sporná). 6. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby (výzva ze dne [datum]). 7. [jméno] [příjmení], manželka žalovaného, v rámci svého výslechu potvrdila skutečnosti tvrzené žalovaným. 8. [jméno] [příjmení] v rámci své svědecké výpovědi potvrdil, že ohledně jednoho kusu slunečníku byl přítomen jednání mezi žalovaným a panem [příjmení], kde se řešil poškozený slunečník s tím, že věc byla uzavřena tak, že tento slunečník má žalovaný zlikvidovat a že pan [příjmení] záležitost urovná. 9. Svědek [jméno] [příjmení], obchodní zástupce žalobce, popřel, že by s žalovaným dohodl likvidaci jednoho či dvou slunečníků, uvedl, že k tomu není ani oprávněn. Uvedl dále, že viděl jeden poškozený slunečník a řekl žalovanému, ať si ho opraví. 10. Svědkové [jméno] [příjmení], vedoucí technického servisu žalobce, a [jméno] [příjmení], oblastní obchodní ředitel žalobce, potom shodně popsali způsob vyřazování majetku s tím, že o tomto nemůže rozhodovat obchodní zástupce, poškozené věci se vždy odvážejí, o odpisu věcí pak rozhoduje obchodní ředitel a ještě to schvaluje ústředí. Právní posouzení 11. Z výše uvedených důkazů pak soud učinil následující závěry. Uzavření smlouvy o výpůjčce mezi účastníky nebylo sporné, sporné nebylo ani to, že si žalovaný vypůjčil 2 ks předmětných slunečníků a že tyto slunečníky nevrátil. [příjmení] byl o to, a to byla vlastní podstata celého řízení, zda se žalovaný a žalobce, za něhož jednal jeho obchodní zástupce, dohodli na tom, že předmětné slunečníky žalovaný kvůli jejich poškození nemusí vracet a má je sám zlikvidovat. Pokud by existence dohody byla prokázána, pak by žalobce nebyl oprávněn po žalovaném požadovat smluvní pokutu za nevrácení slunečníků. Důkazní břemeno v tomto směru leželo na žalovaném. Z dokazování pak soud učinil ten závěr, že žalovanému se uzavření takové dohody prokázat podařilo, avšak pouze ohledně jednoho kusu slunečníku. V podrobnostech pak soud uvádí následující. 12. V dané věci jde především o hodnocení svědeckých výpovědí. Klíčovými svědky pak byli manželka žalovaného, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pro věc zásadní význam nemají, neboť soud nepotřeboval objasnit, jaký je z hlediska žalobce správný postup při odepisování vypůjčeného majetku, nýbrž soudu šlo o to zjistit, zda mezi žalovaným a žalobcem zastoupeným obchodním zástupcem panem [příjmení] došlo k nějaké dohodě ohledně slunečníků a pokud ano, k jaké. Předeslat je potom třeba to, že vůbec není podstatné, jaký je oficiální postup žalobce při odpisu majetku či zda je obchodní zástupce oprávněn k uzavření takové dohody, neboť jednáním svého obchodního zástupce je žalobce nepochybně vázán. Pokud žalobce v dané souvislosti upozorňoval na to, že obchodní zástupce není oprávněn rozhodnout o likvidaci zapůjčeného majetku, pak toto z hlediska třetích osob (a tedy i žalovaného) nemá význam, neboť pro žalovaného byl partnerem k jednání vždy právě tento obchodní zástupce. Není potom povinností žalovaného zjišťovat, zda k určitému kroku je obchodní zástupce oprávněn či nikoli. Ostatně i svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že měl žalovanému sdělit, ať poškozený slunečník opraví. Jestliže tedy může obchodní zástupce žalobce dohodnout s vypůjčitelem, aby si vypůjčenou věc sám opravil, není důvodu domnívat se, že by nebyl oprávněn dohodnout se s ním na likvidaci věci, obzvlášť v případě, že jde o věc relativně nízké hodnoty, jako jsou předmětné slunečníky. Soud proto konstatuje, že pokud by se obchodní zástupce žalobce dohodl s žalovaným na tom, že má slunečníky zlikvidovat, byl by žalobce touto dohodou vázán i v případě, že by tím obchodní zástupce překročil svoje oprávnění. Odkázat v tomto směru lze na ust. § 430 a 431 občanského zákoníku. 13. Zmíněné tři klíčové výpovědi pak soud komplexně vyhodnotil a dospěl k závěru, že výpovědi svědka [jméno] [příjmení] nelze věřit, přinejmenším v té části, kde svědek hovořil o tom, že se nedohodl s žalovaným na likvidaci slunečníku. Tato jeho výpověď je totiž v rozporu s výpovědí manželky žalovaného, ale především je v rozporu s výpovědí svědka [jméno] [příjmení], jehož svědectví soud považuje za zvláště cenné, neboť jde o osobu, která není na sporu nijak zainteresována. V případě ostatních svědků tomu tak není – svědek [příjmení], [příjmení] i [příjmení] jsou zaměstnanci žalobce, svědkyně [příjmení] pak manželkou žalovaného. Svědek [příjmení] přitom hovořil spontánně, bez zjevného úmyslu stranit někomu z účastníků, hovořil o jednom slunečníku (což nepodpořilo zcela tvrzení žalovaného). Především na základě jeho výpovědi tak soud uzavřel, že ohledně jednoho slunečníku došlo mezi žalovaným a obchodním zástupcem žalobce panem [příjmení] k dohodě, podle níž tento poškozený slunečník žalovaný zlikviduje a obchodní zástupce zařídí, aby věc byla v pořádku. 14. Po právní stránce pak soud věc hodnotí tak, že žalovaný si od žalobce vypůjčil mj. dva slunečníky, které nevrátil, ovšem ohledně jednoho z nich se s žalobcem dohodl na tom, že jej vracet nebude, ale že jej pro jeho poškození v důsledku silného větru při bouřce (mimochodem v takovém případě je dána výluka z odpovědnosti vypůjčitele za škodu podle čl. 2 smlouvy) sám zlikviduje. Tato ústní dohoda je nepochybně změnou původního závazku ze smlouvy. Žalobce tak není oprávněn domáhat se smluvní pokuty ve smyslu čl. 2 smlouvy ohledně obou slunečníků, ale pouze ohledně jednoho z nich. Tvrzení žalovaného o tom, že výše uvedená dohoda o likvidaci byla uzavřena ohledně obou slunečníků, prokázána nebyla. Výpověď manželky žalovaného, která tuto verzi prokazuje, není pro soud dostatečná, právě pro její zainteresovanost na sporu. 15. Soud tedy žalobě vyhověl pouze zčásti, a to v té, v níž se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty za nevrácení jednoho z předmětných slunečníků, výše smluvní pokuty pak vyplývá z čl. 2 smlouvy ve spojení s kartou zákazníka. Současně má žalobce podle § 1970 občanského zákoníku právo na úhradu úroků z prodlení z přiznané smluvní pokuty, jejich výše je pak dána nař. vl. [číslo] Sb. Na základě téhož nařízení