4 C 122/2023-67 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] (dále jen banka), dne 8.9.2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejím základě byly poskytnuty žalované peněžní prostředky ve výši 399.151 - Kč, žalovaná se zavázala úvěr splatit s úroky ve výši 12,99 % ročně. Žalovaná řádně nesplácela, banka proto úvěr ke dni 23.11.2022 zesplatnila. Pohledávka banky za žalovanou byla postoupena na žalobce, ten po žalované požaduje na jistině 368.487,50 Kč, na poplatcích 3.818,96 Kč a dále úroky a úroky z prodlení. 2. K výzvě soudu žalobce doplnil svá tvrzení ohledně ověření úvěruschopnosti žalované. Žalobce uvedl, že žádost byla podána přes pobočkovou síť. Žalovaná jako příjem uvedla částku 13.021 - Kč, tento příjem byl ověřen na základě výpisů z účtu, které měla banka k dispozici. Žalovaná uvedla výdaje 0 - Kč, banka stanovila životní náklady žalované na základě dat sdělených žalovanou v kombinaci s interními údaji banky včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 5.781 - Kč. Banka dále zjistila, že žalovaná měla v době podání žádosti o úvěr celkem tři úvěry – revolvingový úvěr u [anonymizováno] s limitem 5.000 - Kč a s orientační splátkou 250 - Kč, úvěr u [anonymizováno] se splátkou 4.437 - Kč (zkonsolidován v rámci poskytovaného úvěru) a úvěr mimo [anonymizováno] se splátkou 1.338 - Kč (rovněž zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila 6.609 - Kč, po započtení kontokorentu pak nové celkové splátkové zatížení činilo 6.859 - Kč. Žalované tak po odečtení nového splátkového zatížení zbývalo k pokrytí jejích životních nákladů 6.162 - Kč. Žalobce rovněž k výzvě soudu uvedl, že žalovaná celkem na úvěr zapaltila částku 152.142,04 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, po celou dobu řízení byla pasivní. Zjištěné skutečnosti 4. Mezi bankou a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru – poskytnutá částka 399.151 - Kč, výše měsíční splátky 6.609 - Kč, celkem 100 splátek, první splátka splatná dne 12.10.2020, poslední dne 10.1.2029, úroková sazba 12,99 % ročně, použití úvěru – částka 324.151 Kč použita ke konsolidaci starších dluhů žalované, a to konkrétně předchozího dluhu u [právnická osoba] ve výši 303.151 - Kč a dluhu u [právnická osoba] ve výši 21.000 - Kč. Použití zbylé částky, tj. 75.000 - Kč, bylo zcela na uvážení žalované. 5. Banka úvěr zesplatnila ke dni 23.11.2022. 6. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, současně jí bylo oznámeno postoupení pohledávky banky na žalobce. 7. Z výpisů z účtu žalované u [právnická osoba] za období od 1.3.2020 do 31.8.2020 bylo zjištěno, že pravidelné měsíční výdaje žalované, ať už jde o výběry z bankomatu, nebo o platby kartou, přesahují částku 5.781 - Kč. Příjem žalované okolo 13 tis Kč měsíčně je prokázán. Posouzení věci 8. Žalobce se domáhá zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobce nedostatečně ověřil úvěruschopnost žalované. Tato povinnost věřitele vyplývá z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v odst. 2 je pak uvedeno, jakým způsobem má při takovém posouzení poskytovatel úvěru postupovat. Sankcí za porušení této povinnosti je potom podle § 87 odst. 1 cit. zákona absolutní neplatnost smlouvy. V projednávané věci žalobce vycházel z příjmů žalované ve výši 13.021 - Kč. Příjem byl doložen z výpisů z účtu, které žalobce měl k dispozici. Nicméně problematická je výdajová stránka žalované, resp. způsob, jak žalobce tuto stránku posuzoval. Žalobce stanovil výdaje žalované částkou 5.781 - Kč měsíčně, vycházel přitom ze statistických modelů (životní náklady, normativní náklady na bydlení). Soud má za to, že takto při uvažování o výdajích nelze postupovat. Předně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že je třeba porovnávat příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Pokud mají být tyto příjmy a výdaje porovnávány, musí být zjištěny. Evidentně přitom nejde o nějaké abstraktní příjmy a výdaje, ale o příjmy a výdaje konkrétního člověka, zájemce o úvěr, s nímž poskytovatel úvěru jedná a hodlá s ním uzavřít smlouvu. Obzvlášť to pak platí v případě, že je poskytován úvěr ve značné výši – v daném případě 400 tis Kč. Navíc v souzené věci poskytovatel úvěru měl k dispozici výpisy z běžného účtu žalované, účet pro ni vedl, měl tedy perfektní přehled o jejích příjmech a výdajích za poměrně dlouhou dobu. Není tak obtížné zhodnotit výdaje člověka, pro kterého vedu účet. Z těchto výpisů je potom patrné, že pravidelné výdaje žalované vysoce přesahují oněch 5.781 - Kč, které si žalobce (potažmo banka jako jeho právní předchůdce) stanovil na základě statistiky. Otázkou vůbec je, proč byly použity statistické údaje, když poskytovatel úvěru měl k dispozici výpisy z účtu žalované, tedy daleko spolehlivější zdroj informací o jejím chován, tedy příjmech a výdajích. Navíc splátka úvěru + další splátkové zatížení činilo, jak sám žalobce uvedl, 6.859 - Kč měsíčně, tj. více jak 50 % příjmů žalované. Spláceno přitom mělo být po dobu 8 let a čtyř měsíců. I pokud by se vyšlo z normativních výdajů, z nichž vycházela banka, znamenalo by to, že žalovaná má po dobu 8 let a 4 měsíců mít k dispozici pouhých 381 -- Kč nad rámec oněch normativních výdajů (příjem 13.021 - Kč, z toho odečteno 6.859 - Kč jako splátkové zatížení a 5.781 - Kč jako normativní náklady). Takto uvažovat jistě není realistické, každému, i bance muselo být jasné, že výdaje žalované po tak dlouhou dobu nemohou být natolik nízké a že žalovaná bude brzy mít velký problém úvěr splatit. To se také potvrdilo, po dvou letech byl úvěr pro neplacení splátek zesplatněn. 9. Na věci přitom nic nemění argument žalobce, že úvěrem došlo ke konsolidaci starších úvěrů žalované a že tudíž po poskytnutí tohoto úvěru byla žalovaná vlastně v lepší situaci než předtím. To je podle soudu hodně odvážný a zcela chybný závěr. Předně poskytnutý úvěr zdaleka nebyl určen jen ke konsolidaci starších dluhů – na konsolidaci byla použita částka 324.151 - Kč, dalších 75.000 - Kč bylo žalované poskytnuto k volnému užití, zcela nad rámec konsolidace. Otázkou je proč? To je první chyba. A dále je třeba vidět, že hlavním konsolidovaným závazkem žalované byl předchozí úvěr u stejné banky, tedy [právnická osoba], ve výši přes 300 tis Kč. Je otázkou, jak se mohla žalovaná se svým nízkým příjmem tak hodně zadlužit. Nabízí se otázka, zda již dříve při poskytnutí úvěru postupovala banka řádně při ověřování úvěruschopnosti žalované a současně se nabízí odpověď, že nikoli. To je druhá chyba. Pro soud je těžko pochopitelné, že se u [právnická osoba], renomované banky, zadluží v řádech statisíců osoba s příjmem 13 tis Kč měsíčně. Banka zde neodvedla dobrou práci. Shrnuto a podtrženo – úvěr ze dne 8.9.2020 ve výši 399.151 - Kč neměl být žalované vůbec poskytnut. 10. Soud proto uzavírá, že v daném případě žalobce zcela nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalované, zcela podcenil její výdajovou stránku, to i s ohledem na její již existující dluhové zatížení. Žalobce tak porušil svoji povinnost podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, následkem tohoto porušení je podle § 87 odst. 1 cit. zákona neplatnost smlouvy o úvěru. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o vypořádání bezdůvodného obohacení - § 2993 občanského zákoníku. Žalobce poskytl žalované částku 399.151 - Kč, žalovaná vrátila částku 152.142,04 Kč, rozdíl ve výši 247.008,96 Kč je tak povinna žalobci doplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení počítaného od uplynutí lhůty k vydání této částky (za takovou výzvu soud považuje oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 23.11.2022). Soud proto v této části žalobě vyhověl, ve zbytku ji zamítl. 11. Lhůta splatnosti byla stanovena standardně jako třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), žalovaná byla v řízení zcela pasivní. Nebylo proto možné plnění rozkládat do splátek (viz § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl větší úspěch ve věci, má proto právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Jeho úspěch činí 66 %, má proto nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu mezi procentní mírou svého úspěchu a procentní mírou svého neúspěchu, tedy z 33 % Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 14.893 - Kč, odměna advokáta – za jeden úkon právní služby náleží podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6 vyhl. 177/1996 Sb. 9.820 - Kč, poskytnuty byly celkem 4 úkony – příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby (za součást tohoto úkonu soud považuje i dvě vyjádření na výzvu soudu k dotvrzení toho, jak byla ověřena úvěruschopnost žalované a kolik žalovaná uhradila na svůj závazek; tato tvrzení správně měla být obsažena již v samotné žalobě) a účast u jednání soudu, odměna celkem tedy 39.280 - Kč, 4 x 300 - Kč režijní paušál, cestovní výdaje za cestu k jednán