4 C 17/2023-60 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že žalobce jako poskytovatel úvěru uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru – [anonymizována dvě slova] [číslo]. Na základě smlouvy poskytl žalobce žalovanému částku 100.000 - Kč, žalovaný se zavázal částku splácet v měsíčních splátkách po 1.459,84 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru, dne 20.5.2022 byl celý zůstatek úvěru zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalobce takto požaduje celkem 101.328,51 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, během řízení zůstal pasivní. 3. Soud vyzval žalobce, aby konkretizoval, jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobce reagoval svým podáním, v němž uvedl, že vycházel z informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů žalovaného byly odečteny výdaje – jednak splátkové, jednak nesplátkové (náklady na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu bylo počítáno s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Konkrétně žalobce vycházel z následujících údajů: čistý měsíční příjem žalovaného 21.365 - Kč, typ povolání – na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem domácnosti 45.000 - Kč, rodinný stav – rozvedený, druh bydlení – vlastní dům/byt, podíl klienta na nákladech bydlení 47,48 %, počet vyživovaných osob – 1, dosavadní interní splátky 2.231,61 Kč, dosavadní externí splátky 4.596 - Kč, ostatní výdaje – 0 - Kč. Zjištěné skutečnosti 4. Žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet. Podle smlouvy žalobce poskytl úvěr 100.000 - Kč, žalovaný se zavázal úvěr včetně pojištění splácet měsíčně částkou 1.604,84 Kč, počet splátek 96 (smlouva ze dne 7.12.2020). 5. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má čistý měsíční příjem 21.365 - Kč, celkový měsíční příjem domácnosti 45.000 - Kč, počet vyživovaných osob 1, povolání dělník/řemeslník. 6. Z potvrzení o výši pracovního příjmu vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného je 21.365 - Kč. 7. Žalobce úvěr ke dni 20.5.2022 zesplatnil (oznámení ze dne 22.5.2022). 8. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (výzva ze dne 4.10.2022). 9. Z výpisů z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobci celkem částku 22.313,38 Kč. Právní posouzení 10. Žalobce se domáhá zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobce nedostatečně ověřil úvěruschopnost žalovaného. Tato povinnost vyplývá z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v odst. 2 je pak uvedeno, jakým způsobem má při takovém posouzení poskytovatel úvěru postupovat. Sankcí za porušení této povinnosti je potom podle § 87 odst. 1 cit. zákona absolutní neplatnost smlouvy. V projednávané věci poskytovatel úvěru vycházel z příjmů žalovaného ve výši 21.365 - Kč, tento příjem byl doložen. Naproti tomu nijak doložen či ověřen nebyl žalovaným uváděný příjem celé domácnosti 45.000 - Kč. Žalobce tak mohl pracovat pouze s příjmem žalovaného ve výši 21.365 - Kč, neboť žádný další příjem doložen nemá. 11. Při posouzení výdajů žalovaného postupoval žalobce zcela nedostatečně. Do výdajů sice správně zahrnul stávající dluhy žalovaného, tj. interní a externí splátky, v součtu 6.827,61 Kč, nicméně při posuzování dalších výdajů již správně nepostupoval. Především žalobce nemůže za výdaj na životní náklady považovat životní minimum, neboť to je úředně stanovenou částkou, která v žádném případě neodpovídá skutečným výdajům dospělé osoby na živobytí. S trochou nadsázky by šlo říci, že nikdo nežije za životní minimum, neboť životní minimum normálního člověka neuživí. Dále žalobce ani nespecifikuje, jaké konkrétní náklady považuje za náklady na bydlení, s jakou částkou v tomto směru uvažuje. Žalobce dále nijak nezkoumal, jaké výdaje představuje vyživovací povinnost žalovaného – o jakou jde částku v případě soudem stanoveného výživného (žalovaný uváděl, že je rozvedený, je zde tedy reálný předpoklad, že má soudem stanovené výživné), nebo případně, má-li dítě v péči, o jak staré dítě jde a kolik činí orientační výdaje na něj. Žalobce pouze konstatuje jednu vyživovací povinnost a dál tuto informaci nijak nevyhodnocuje. Přitom z hlediska potenciálních výdajů je dost zásadní, o jak staré dítě se jedná. Stejně tak je naprosto nerealistické nezohlednit další výdaje – každý dospělý člověk má jistě i jiné výdaje než jen na jídlo, bydlení, výživné a splátky straších dluhů. Ke všemu je třeba zohlednit to, že žalovaný jen na splátkách dluhů včetně aktuálního úvěru u žalobce měl měsíčně platit 8.432 - Kč, což je více jak třetina jeho celkových příjmů. Za dané situace neměl žalobce poskytovat žalovanému úvěr ve výši 100.000 - Kč se splatností 8 let. 12. Z výše uvedených důvodů soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2993 a násl. občanského zákoníku. Jde o plnění na neplatný závazek. Žalobce tak má nárok na vrácení toho, co plnil, jiné nároky nemá. Věřitelem bylo plněno 100.000 - Kč, žalovaný vrátil 22.313,38 Kč, žalobce tak má nárok na zaplacení rozdílu těchto částek, tj. na částku 77.686,62 Kč včetně zákonného úroku z prodlení. V tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno, v ostatním byla žaloba zamítnuta. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., větší úspěch ve věci měl žalobce, má proto právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Žalobce byl úspěšný z 77,7 %, má proto právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu mezi mírou svého procentuálního úspěchu a neúspěchu, tj. z 55,4 % Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3.740 - Kč, odměna advokáta za čtyři úkony právní služby – příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby (soud doplnění žaloby k otázce úvěruschopnosti považuje za její součást, nehodnotí ho tedy jako samostatný úkon právní služby) a účast u jednání soudu, za jeden úkon náleží podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. 4.860 - Kč, odměna celkem tedy činí 19.440 - Kč, 4 x 300 - Kč režijní paušál, náhrada cestovních výdajů za cestu z [obec] do [obec] a zpět, délka 264 km, amortizace 5,20 Kč/km, náhrada za spotřebované pohonné hmoty – průměrná spotřeba 4,1 l /100 km, cena nafty 34,40 Kč, vše dle vyhl. 467/2022 Sb., náhrada cestovních výdajů pak činí 1.745,15 Kč, náhrada za promeškaný čas 10 půlhodin – 10 x 100, tj. 1.000 - Kč, navýšení o 21 % DPH v částce 4.910,90 Kč, celkem náklady řízení činí 32.036 - Kč. Žalobce má právo na náhradu nákladů řízení z 55,4 %, tj. na částku 17.748 - Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce. 14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní, soud nijak nezkoumal otázku případného rozložení do splátek podle § 87 odst. 1 věta třetí, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.