4 C 88/2023-69 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 25.2.2022 smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na jejím základě žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 60.000 - Kč, žalovaná se zavázala tuto částku s úroky splatit ve 42 splátkách po 1.914 - Kč měsíčně. Roční úrok činil 10,99 %, poplatek za zprostředkování 1.200 - Kč, měsíční pojistné 156 - Kč. Žalovaná řádně nesplácela, žalobce proto úvěr dne 20.9.2022 zesplatnil. Dluh k tomuto dni představoval částku 61.447,79 Kč – jistina 57.406,78 Kč, dlužný smluvní úrok 2.073,01 Kč, dlužné pojistné 468 - Kč, smluvní pokuta 1.500 - Kč. Vedle těchto částek požaduje žalobce též nabíhající úrok a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření namítla, že žalobce jí nehodnotil z pohledu úvěruschopnosti, nárok by tak měl být posouzen dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 3. K výzvě soudu žalobce sdělil, že žalovaná před uzavřením smlouvy sdělila, že je vdaná, má jedno dítě, bydlí ve vlastní nemovitosti bez hypotéky, její čistý měsíční příjem činí 35.000 - Kč. Tyto skutečnosti byly ověřeny z výpisů z účtu žalované za období říjen až prosinec 2021 včetně. Žalobce vycházel z příjmů žalované 35.000 - Kč. Dle sdělení žalované její výdaje měly činit 20.000 - Kč, z toho 5.000 - Kč byly výdaje na bydlení, 15.000 - Kč pak ostatní výdaje včetně splátek úvěrů. Tyto údaje byly verifikovány prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady na bydlení, životním minimem a výpisem z účtu. Z registru klientských informací žalobce zjistil, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy více závazků s následujícími měsíčními splátkami: 6.459 - Kč, 2.500 - Kč, 2.889 - Kč, 7.502 - Kč a 3.387 - Kč a kontokorent s vyčerpanou jistinou ve výši 33.333 - Kč. Na základě skutečně zjištěných údajů pak žalobce kalkuloval s disponibilním příjmem žalované 13.642 - Kč, což mělo žalované dostačovat ke splácení žalobcem poskytnutého úvěru. 4. U jednání – poté, co byl žalobce seznámen soudem s hodnocením věci, zejm. s tím, že soud nepovažuje smlouvu o úvěru za platnou s ohledem na nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalované žalobcem – doplnil žalovaný svoji argumentaci odkazem na judikaturu doprovázenou jeho interpretací toho, co z těchto rozhodnutí má vyplývat. Žalobce setrval na tom, že úvěruschopnost ověřil řádně. Žalovaná naproti tomu setrvala na svém stanovisku, že k řádnému ověření úvěruschopnosti žalované nedošlo. Zjištěné skutečnosti 5. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru – s parametry uvedenými v odstavci 1 odůvodnění. 6. Úvěr ve výši 60.000 - Kč byl žalované vyplacen na její bankovní účet dne 25.2.2022. 7. Z printscreenu z databáze žalobce bylo zjištěno, že žalovaná jako své příjmy uvedla částku 35.000 - Kč měsíčně, celkové výdaje 20.000 - Kč, výdaje na bydlení 5.000 - Kč. Jako příjmy domácnosti uvedla částku 75.000 - Kč. 8. Z výpisů z účtu žalované u [právnická osoba] za období od října 2021 do prosince 2021 včetně vyplynulo, že žalovaná dosahuje příjmu cca 35.000 - Kč čistého (jeho výše se v jednotlivých měsících trochu mění, někdy je vyšší, jindy nižší, v průměru však lze s tímto příjmem počítat). Výdaje žalované jsou pak značné, je zde řada výběrů z bankomatu, řada plateb kartou. Žalovaná byla ve všech třech měsících v debetu cca 30 tis Kč. 9. Žalobce úvěr zesplatnil (dopis ze dne 20.9.2022). 10. Ze shodného tvrzení účastníků, jakož i z přehledu zaplacených částek bylo zjištěno, že celková částka, kterou žalovaná uhradila na předmětný úvěr činí 5.742 - Kč. 11. Z přehledu dluhů žalované – [anonymizováno] úvěry vyplynulo, že žalovaná splácí celkem šest úvěrů, a to spotřební úvěr s měsíční splátkou 6.469 - Kč, úvěr na stavební spoření se splátkou 2.500 - Kč měsíčně, 3 úvěry z kreditních karet se splátkami 2.889 - Kč, 7.502 - Kč a 3.387 - Kč měsíčně a kontokorentní úvěr se splátkou měsíčně 1.679 - Kč. Zbývající jistina všech úvěrů dohromady představovala částku přesahující 1 mil Kč. 12. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Posouzení věci 13. Žalobce se domáhá zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobce nedostatečně ověřil úvěruschopnost žalované. Tato povinnost věřitele vyplývá z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v odst. 2 je pak uvedeno, jakým způsobem má při takovém posouzení poskytovatel úvěru postupovat. Sankcí za porušení této povinnosti je potom podle § 87 odst. 1 cit. zákona absolutní neplatnost smlouvy. V projednávané věci žalobce vycházel z příjmů žalované ve výši 35.000 - Kč. Příjem byl doložen z výpisů z účtu, které žalobce měl k dispozici. Nicméně problematická je výdajová stránka žalované, resp. způsob, jak žalobce tuto stránku posuzoval. Žalobce zjistil, že žalovaná splácí značné množství úvěrů, konkrétně jde o 6 závazků. V součtu představují měsíční splátky částku 24.426 - Kč. Jde tedy téměř o 70 % příjmů žalované. Pokud se k těmto závazkům připočtou žalovanou deklarované náklady na bydlení, tj. 5.000 - Kč, pak měsíční výdaje žalované jen za dluhy a bydlení činí 29.426 - Kč. Zůstává záhadou, jak žalobce přišel na to, že disponibilní příjem žalované činí 13.642 - Kč, neboť pokud se od příjmu žalované 35.000 - Kč odečte částka 29.426 - Kč, zbývá částka 5.574 - Kč. Z této částky si ovšem žalovaná musí hradit veškeré další výdaje, tj. jídlo, oblečení, obutí, hygienické potřeby a další věci každodenní potřeby. Navíc žalobce měl od žalované informaci, že má jedno dítě, takže další výdaje představuje vyživovací povinnost – neví se přitom, jak je dítě staré a nelze tak dost dobře ani odhadovat jeho životní potřeby. Z uvedeného vyplývá, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy o úvěru s žalobcem v situaci, kdy v podstatě nemohla disponovat žádnými volnými prostředky, které by jí umožnily splácet předmětný úvěr, tj. splátku 1.914 - Kč měsíčně. Soud přitom zcela odhlíží od toho, že žalovaná je – údajně – vdaná a že příjem domácnosti činí 75.000 - Kč. Tento údaj je totiž pouze deklarován žalovanou, žalobce s ním nijak nepracoval, především jej nijak neověřoval. Navíc pokud by se mělo vycházet z příjmů domácnosti, muselo by se potom současně pracovat s výdaji celé domácnosti. Rozhodně nelze porovnávat příjmy celé domácnosti, ale výdaje pouze žadatele o úvěr. V takovém případě by se muselo jednat zase o výdaje celé domácnosti. Nicméně i z vyjádření žalobce u jednání vyplynulo, že příjmy domácnost jako údaj při schvalování úvěru žádnou významnou roli nehrají. Jinými slovy to znamená, že jde čistě o porovnání příjmů a výdajů žalované, tedy žadatele o úvěr. A odpovědným porovnáním těchto příjmů a výdajů nebylo možné dospět k jinému závěru, než že žalovaná nebude schopna splácet měsíčně dalších téměř 2.000 - Kč na svůj v pořadí již sedmý závazek. Žalobce neměl další úvěr žalované vůbec poskytovat. Z výpisů z jejího účtu bylo navíc zřejmé, že žalovaná se nachází neustále v mínusu a že její finanční situace není dobrá. To se nakonec potvrdilo, žalovaná byla schopna uhradit pouze tři splátky. 14. Žalobce svá tvrzení o dostatečném ověření úvěruschopnosti žalované podpořil i odkazy na judikaturu. Nutno říct, že žalobce s touto judikaturou pracuje velmi kreativně a často z ní dovozuje něco, co v ní obsaženo vůbec není. Především skutkový základ, z něhož žalobcem citovaná judikatura vychází, je zcela jiný než v posuzovaném případě. V případě usnesení Ústavního soudu ze dne 22.6.2021, sp. zn. I. ÚS 1543/21 šlo o obrácenou situaci, kdy byl žalován poskytovatel úvěru o vydání bezdůvodného obohacení, v podstatě o to, co dlužník přeplatil na úvěr, když smlouvu o úvěru považoval za neplatnou. Ústavní soud nejprve upozornil na to, že jde o bagatelní věc (tj. do 10 tis Kč) a že již toto do značné míry vylučuje ústavní rozměr celého případu. Především ale v případě projednávaném Ústavním soudem dlužník splátky úvěru řádně hradil, což je zcela odlišná situace od souzené kauzy. Citovaný judikát tak není pro souzenou věc použitelný. 15. Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 5.4.2023, sp. zn. 39 Co 63/2023 těžko může mít judikatorní přesah. Jde o jedno rozhodnutí jednoho odvolacího senátu, z toho dovozovat obecné závěry není dost dobře možné. Navíc z odůvodnění nelze postihnout veškeré skutkové okolnosti případu, takže jakékoli srovnání je obtížné. Z toho, co vysledovat lze, je patrné, že částka úvěru byla nižší než v souzené věci, poměr mezi půjčenou částkou a příjmem dlužníka byl rovněž výrazně více ve prospěch dlužníka (půjčená částka nedosahovala výše jeho měsíčního platu). Soud toto rozhodnutí opět hodnotí jako nepoužitelné pro daný případ. 16. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.1.2022, č.j. 33 ICdo 27/2021-82 rozhodně neplyne závěr, jak jej formuloval žalobce, tedy že při ověřování výdajové stránky stačí vycházet z ekonomicko – statistických modelů garantovaných státem. V případě, který posuzoval Nejvyšší soud, tot