14 C 90/2024-29 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím z titulu obvyklého nájemného za užívání pozemků parc st. , Anonymizováno, , jehož součástí je rodinný dům čp. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, (dále též jen „nemovitosti“) za období od 1. 8. 2023 do 31. 12. 2023. Uvedla, že žalovaná užívala nemovitosti v předchozím období na základě nájemní smlouvy, kdy za užívání hradila nájemné 10 000 Kč měsíčně. Nájemní smlouva byla ukončena k 31. 7. 2023, kdy uplynula sjednaná doba jejího trvání. Účastníci se však ústně dohodli, že žalovaná může nemovitosti dále užívat za sjednanou úplatu 8 000 Kč měsíčně, což představuje dle žalobkyně obvyklé nájemné za užívání obdobných nemovitostí v daném místě a čase. Žalovaná však tuto částku dosud nezaplatila, přestože k tomu byla vyzvána předžalobní výzvou ze dne 21. 11. 2023. Dne 29. 7. 2024 pak žalovaná výslovně uznala, že k uvedenému dni dluží žalobkyni částku 96 000 Kč (za užívání daných nemovitostí v době od 1. 8. 2023 do 31. 7. 2024).2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.3. Soud z listin přiložených k žalobě zjistil, že mezi žalobkyní, jako pronajímatelkou, a žalovanou, jako nájemkyní, byla dne 17. 11. 2022 uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl pronájem výše uvedených nemovitostí na dobu od 17. 11. 2022 do 30. 5. 2023 za nájemné 10 000 Kč měsíčně. Vlastníkem uvedených nemovitostí je přitom žalobkyně (seznam nemovitostí na LV ze dne 25. 9. 2023). Dopisem ze dne 21. 11. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 32 000 Kč za užívání nemovitostí v době od 1. 8. 2023 dosud, kdy byla dohodnuta částka 8 000 Kč měsíčně do doby, než žalovaná předá žalobkyni nemovitost opravenou. Dne 29. 7. 2024 žalovaná uznala svůj dluh za užívání nemovitostí v době od 1. 8. 2023 do 31. 7. 2024 ve výši 96 000 Kč. Zároveň se zavázala, že nemovitosti předá žalobkyni do 30. 8. 2024 opravené tak, jak se již dříve zavázala, neboť svévolně poškodila nemovitost tím, že bez souhlasu vlastníka vybourala koupelnu. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná dosud dlužnou částku neuhradila, nebylo v řízení ze strany žalované nijak zpochybněno.4. Soud posoudil zjištěné skutečnosti podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. Žalovaná písemně dne 29. 7. 2024 uznala, že dluží žalobkyni za užívání předmětných nemovitostí v období od 1. 8. 2023 do 31. 7. 2024 částku 96 000 Kč (tj. částku 8 000 Kč za každý měsíc užívání). Potvrdila, že dané nemovitosti v rozhodném období skutečně užívala. Má se proto za to, že k danému dni zde dluh žalované vůči žalobkyni v dané výši a na základě daného právního důvodu (užívání předmětných nemovitostí) existoval. V tomto řízení žalovaná nijak nezpochybnila, že prokázaný dluh zde je i k datu rozhodování soudu (že jej v mezidobí např. nezaplatila). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni požadovanou částku 40 000 Kč (sjednaná úplata za užívání 8 000 Kč x 5 měsíců užívání, jak žalobkyně požadovala v žalobě) a též její příslušenství, které představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40000 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení.5. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, proto jí soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 600 Kč, odměně zástupce podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy jeden úkon právní služby činí 2 700 Kč, tj. za 3 úkony 8 100 Kč (1. převzetí zastoupení, 2. předžalobní výzva, 3. sepis žaloby), 3 x paušál hotových výloh po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 1 890 Kč, tj. celkem 12 490 Kč.