3 C 48/2025-31 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou k soudu dne 18.10.2024 se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení 39 700 Kč s přísl. K odůvodnění uvedl, že uzavřel se žalovaným dne 18.11.2023 smlouvu o zápůjčce, dle které žalovanému zapůjčil částku 25 400 Kč a žalovaný se zavázal ji žalobci vrátit s úrokem 5% ročně, vše do 30.6.2024, což neučinil. Dne 15.11.2023 uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, dle které žalovanému zapůjčil částku 143 000 Kč a žalovaný se zavázal ji žalobci vrátit ve splátkách, nezaplatil ale ani první splátku, takže žalobce v souladu se smlouvou žádal smluvní pokutu 10% z celkové částky, tj. 14 300 Kč. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval, žalované částky nezaplatil.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl usnesením zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.3. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem dne 15.11.2023 bylo zjištěno, že byla zapůjčena částka 143 000 Kč, která byla při podpisu smlouvy předána v hotovosti. Vydlužitel se zavázal ji vrátit ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně, úrok byl dohodnut na 5% ročně. Pro případ prodlení byly sjednány úroky z prodlení 0,1% denně z dlužné částky, a pro případ porušení smluvních povinností vydlužitele smluvní pokuta 10% z dlužné částky.4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem dne 18.11.2023 bylo zjištěno, že byla zapůjčena částka 25 400 Kč, která byla při podpisu smlouvy předána v hotovosti. Vydlužitel se zavázal ji vrátit do 30.6.2024, úrok byl dohodnut na 5% ročně.5. Provedeným dokazováním má soud za prokázáno, že mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce, v obou případech byl žalobce v právním postavení zapůjčitele a žalovaný vydlužitele. Pokud se týká první půjčky ze dne 15.11.2023, předmětem řízení byl toliko nárok žalobce na smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. V případě smlouvy ze dne 18.11.2023 byl předmětem řízení nárok na jistinu a smluvní úrok. V obou případech pak byl žádán i zákonný úrok z prodlení. Obě smlouvy byly žalobcem doloženy, nejsou žádné pochybnosti o jejich platnosti, převzetí zapůjčených obnosů bylo ze strany vydlužitele potvrzeno vlastním podpisem.6. Prokázané skutečnosti soud po právní stránce hodnotí takto:7. Dle § 2048 věta první Občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.8. Dle § 2390 Občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Dle § 2392, odst. 1, věta první Občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.10. Pokud se týká nároku ve výši 14 300 Kč, soud při rozhodování vycházel z prokázané skutečnosti, že smlouvou o zápůjčce ze dne 15.11.2023 byla sjednána smluvní pokuta pro případ porušení povinnosti vydlužitele ze smlouvy ve výši 10% z dlužné částky. Soud ověřoval, zda ujednání o smluvní pokutě netrpí nějakými vadami, tj. zda je platné vzhledem k tomu, že uvedená smlouva obsahuje další ujednání o smluvní pokutě, kde je žádáno pro případ prodlení 0,1% denně z dlužné částky. Bylo ale prokázáno, že tento nárok žalobce neuplatňoval, resp. od jeho vymáhání upustil, a jedinou smluvní pokutu, kterou požadoval, je právě uvedených 10% ze zapůjčené částky. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný smlouvu porušil, dlužnou částku neuhradil, takže žalovaný se jejího zaplacení musel domáhat soudně. Soud po zvážení všech okolností proto dospěl k závěru, že nárok na zaplacení smluvní pokuty je oprávněný, a v této části žalobě vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku.11. Pokud se týká nároku na zaplacení částky 25 400 Kč, i v tomto případě soud vycházel z uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to ze dne 18.11.2023, která je platná, netrpí žádnými vadami, převzetí zapůjčeného obnosu bylo žalovaným potvrzeno, soud proto i v této části žalobě v plném rozsahu vyhověl, tj. včetně smluvních i zákonných úroků.12. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, soud mu proto dle § 142, odst.1 občanského soudního řádu přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku 1 588 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. za 4 úkony po 2 700 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předsporová výzva, sepis žaloby, účast při soudním jednání), 4krát 450 Kč paušál, cestovné k jednání 551 Kč, náhrada za promeškaný čas 300 Kč, 21% DPH, cekem činí náklady 14 589 Kč.