4 C 275/2025-24 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou žalobkyně požadovala po žalovaném – otci syna , jméno FO, výživného neprovdané matky. V žalobě uvedla, že je na rodičovské dovolené, pečuje o dítě, nemá proto vlastní příjem. Náklady na domácnost a péči hradí sama, žalovaný jí nepřispívá. Životní náklady žalobkyně činí cca 14.000,-- Kč/měsíčně (náklady na bydlení) + další běžné životní výdaje (jídlo, oblečení, hygiena apod.). Požadovala po žalovaném výživné po dobu dvou let od narození syna ve výši 6.000,-- Kč měsíčně.2. Žalovaný vyjádřil ochotu platit žalobkyni výživné, avšak požadovaná částka 6.000,-- Kč měsíčně je pro něj příliš vysoká.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci jsou rodiči nezl. , jméno FO, , nar. , datum, (rodný list).4. Žalobkyně má příjmy ze sociálních dávek – rodičovský příspěvek 11.290,-- Kč, přídavek na dítě 1.330,-- Kč, příspěvek na bydlení 7.481,-- Kč, vše pobírá měsíčně. Výdaje na bydlení činí u žalobkyně cca 13,5 tis Kč měsíčně. Žalobkyně půjde na operaci, tam očekává výdaje 2.000,-- Kč předoperační vyšetření, 2 x 15.000,-- Kč vlastní operace.5. Žalovaný měl ke konci roku 2024 a v roce 2025 příjem ke 40 tis Kč čistého, v roce 2026 je jeho příjem do 30 tis Kč čistého. Žalovaný platí jako výživné na syna částku 5.000,-- Kč měsíčně, takto byla uzavřena dohoda na Městském úřadě v Chrudimi. Za náklady na bydlení vydává žalovaný něco přes 5 tis Kč měsíčně.6. Na základě provedeného dokazování pak soud dospěl k následujícím závěrům. Žalobkyně má nárok na výživné z titulu neprovdané matky podle § 920 a násl. občanského zákoníku. K placení výživného je povinen žalovaný jako otec dítěte. Nárok na výživné trvá po dobu dvou let od narození dítěte, tj. od 7.9.2024. Výše výživného je potom stanovena s ohledem jednak na potřeby žalobkyně jednak na možnosti a schopnosti žalovaného. Současně je třeba vzít v úvahu, že nárok na výživné neprovdané matky je slabším nárokem, než je nárok na výživné manžela. Manželé totiž mají mít zásadně stejnou životní úroveň, což pro výživné neprovdané matky neplatí. Toto výživné přestavuje spíše určitou kompenzaci za to, že neprovdaná matka pečující o malé dítě nemá možnost opatřit si prostředky na živobytí vlastní prací, ale má příjmy většinou jen ze sociálních dávek od státu. Při zvážení všech okolností, tj. příjmů a výdajů žalobkyně, příjmů a výdajů žalovaného dospěl soud k závěru, že adekvátní výše výživného představuje částka 3.000,-- Kč měsíčně. Takové výživné ve spojení s výživným na syna a s dávkami státní sociální podpory by mělo být pro žalobkyni dostačující. Z druhé strany žalovaný by měl být schopen takové výživné žalobkyni poskytovat, ostatně toto výživné je časově limitováno dobou dvou let od narození dítěte.7. Soud o výživném rozhodoval 9.3.2026, za dobu od 7.9.2024 do 28.2.2026 se tak již výživné stalo splatným, představuje tedy dluh na výživném. Za poměrnou část září 2024 tak náleží výživné 2.400,-- Kč, za měsíce říjen 2024 až únor 2026 náleží výživné 17 x 3.000,-- Kč, celkem dlužné výživné činí 53.400,-- Kč. Toto výživné musí žalovaný žalobkyni doplatit. Vzhledem k tomu, že do počátku září 2026 má žalovaný povinnost platit žalobkyni běžné výživné 3.000,-- Kč na její osobu + výživné na syna 5.000,-- Kč, tedy v součtu na výživném 8.000,-- Kč měsíčně, byla splátka dlužného výživného stanovena na 2.000,-- Kč měsíčně, tedy tak, aby celková výše obou druhů výživného nepřesáhla 10.000,-- Kč. O této částce žalovaný u jednání prohlásil, že je schopen jí platit. Od září 2026, kdy žalovanému skončí od 7.9. povinnost platit výživné na žalobkyni (za září 2026 tato povinnost vznikne jen v poměrné výši 600,-- Kč), pak byly splátky dlužného výživného zvýšeny na částku 4.000,-- Kč měsíčně. V tomto období bude žalovaný platit výživné na syna 5.000,-- Kč a právě splácet dlužné výživné na žalobkyni, v součtu 9.000,-- Kč. Celý dluh na výživném by tak měl být doplacen během následujících jedenácti měsíců, tedy v červenci 2027 (za červenec to bude již jen 1.400,-- Kč).8. V té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání vyššího výživného, byla žaloba zamítnuta. V civilním sporném řízení totiž musí soud rozhodnout o celém předmětu řízení, tj. o celém požadavku žalobkyně, který je vymezen v žalobním návrhu.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žádnému z účastníků navíc ani náklady nevznikly.10. O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek z přiznané částky výživného soud rozhodl s ohledem na osobní osvobození žalobkyně od placení soudního poplatku (§ 11 odst. 2 písm. f) zákona o soudních poplatcích). V důsledku tohoto osvobození přechází poplatková povinnost na žalovaného (§ 2 odst. 3 cit. zákona). Výše poplatku pak vychází z položky 7 Sazebníku poplatků, a to ve znění před novelou účinnou od 1.1.2026. Zde má soud za to, že poplatek je třeba stanovit podle právní úpravy účinné v době vzniku poplatkové povinnosti, tj. v době podání žaloby. Žaloba byla podána 1.10.2025. O povinnosti žalovaného sice bylo rozhodnuto až v roce 2026, nicméně jde o přechod povinnosti žalobkyně, která podala žalobu za účinnosti staré právní úpravy. Žalovaný tak musí zaplatit právě tolik, kolik by byla povinna platit žalobkyně, pokud by nebyla od placení soudního poplatku osvobozena.