21 C 141/2020-28 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou doručenou soudu dne 14.3.2020, doplněnou podáním ze dne 30.9. 2020, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 7 645 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ povinné ručení“). Žalovaný jako provozovatel neměl v období od 22.6.2018 do 12.10.2018, tj. 113 dní, sjednané povinné ručení k osobnímu automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně, [registrační značka]. V důsledku toho vzniklo žalobkyni právo na zaplacení příspěvku, proto vyzvala žalovaného k jeho zaplacení. Splatnost příspěvku nastala dne 1.4.2019. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, a to ani po předžalobní upomínce. Požadovaná částka se skládá ze základu příspěvku 7 345 Kč a z poplatku spojeného s vymáháním příspěvku 300 Kč. 2. Žalovaný byl usnesením ze dne 28.7 2020, č. j. 21 C 141/2020-14, vyzván, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřil k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a aby označil důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byl žalovaný usnesením vyzván, aby se ve stejné lhůtě vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud tak jeho souhlas předpokládal. Žalobkyně rovněž souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti), vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 3 téhož ustanovení, výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 téhož ustanovení, osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 5 téhož ustanovení, výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. 5. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ Vyhláška“), denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně ve výši 65 Kč. 6. Podle § 2a Vyhlášky výše nákladů [obec] [anonymizována dvě slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 7. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "ObčZ"), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 8. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti: Z výzvy ze dne 15.2.2019 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného za provozování osobního automobilu [registrační značka], s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, k zaplacení příspěvku do garančního fondu, příspěvek byl vyčíslen na částku 7 345 Kč (113 nepojištěných dnů x 65 Kč + 300 Kč náklady na uplatnění) a měl být uhrazen do 30 dnů od doručení výzvy. Tato výzva předaná k poštovní přepravě dne 15.2.2019 byla doručena žalovanému dne 1.3.2019, jak plyne ze zprávy České pošty. Z upomínky ze dne 26.4.2019 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení dlužné částky. Z upomínky II. ze dne 13.6.2019 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému druhou upomínku k zaplacení dlužné částky. Tato druhá upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 13.6.2019 a byla doručena žalovanému dne 25.6.2019, jak plyne ze zprávy České pošty a doručenky. Z předžalobní upomínky ze dne 7.1.2020 (odeslané dle sledování zásilek a dokladu o podání zásilky dne 8.1.2020) soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Z výpisu databáze žalobkyně soud zjistil, že předmětné vozidlo žalovaného bylo v období od 18.4.2018 do 21.6.2018 pojištěno smlouvou č. 29715416/1 u [anonymizována dvě slova]. Z výpisu z Centrální evidence vozidel soud zjistil, že žalovaný byl v rozhodném období od 22.6.2018 do 12.10.2018 vlastníkem osobního automobilu tov. zn. Seat Alhambra, [registrační značka], o objemu 1984 cm3. Z kupní smlouvy ze dne 17.5.2018 soud zjistil, že žalovaný se stal vlastníkem vozidla tov. zn. Seat Alhambra, [registrační značka]. 10. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nezpochybnil pravost ani správnost listin předložených žalobkyní a sám žádná tvrzení ani žádné důkazy nepředložil, ač k tomu byl soudem vyzván. 11. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužného příspěvku jako oprávněný, jelikož vzal za prokázané, že k osobnímu vozidlu tov. zn. Seat Alhambra [registrační značka], nebylo v době od 22.6.2018 do 12.10.2018 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle zákona o pojištění odpovědnosti. Vlastníkem předmětného vozidla byl v době rozhodné žalovaný. Tento svůj závěr soud opírá o kupní smlouvu ze dne 17.5.2018. Nesjednáním pojištění odpovědnosti žalovaný porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení příspěvku (§ 4 zákona o pojištění odpovědnosti) ve výši 65 Kč za každý den, kdy vozidlo nebylo pojištěno, tj. celkem za 113 dnů. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku dopisem ze dne 15.2.2019, splatnost příspěvku byla 30 dní od jeho doručení, přičemž dle § 573 ObčZ se má za to, že zásilka odeslaná dne 15.2.2019 s využitím poskytovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 18.2.2019. Dlužný příspěvek tak činil 7 345 Kč, dle Vyhlášky má žalobkyně nárok také na zaplacení poplatku za vymáhání příspěvku 300 Kč. 12. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení se zaplacením příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úrok z prodlení (§ 1970 ObčZ). První den prodlení žalovaného připadl na den následující po uplynutí 30 dnů ode dne doručení výzvy ze dne 15.2.2019; tato výzva byla doručena dne 18.2.2019 a 30 denní lhůta k zaplacení uběhla dne 20.3.2019. Následující den, 21.3.2019, byl žalovaný v prodlení s úhradou žalované částky. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od 2.4.2019, tedy ode dne pozdějšího, než by požadovat mohla. Výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nejen dlužný příspěvek ve výši 7 345 Kč, náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč, ale i úroky z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. 14. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a odměny advokátky žalobkyně v celkové výši 500 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996