30 C 62/2020-24 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ze dne 16. 4. 2020 u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně), uzavřela s žalovaným dne 26. 2. 2015 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen smlouva). Nedílnou součástí smlouvy se staly Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] pro domácnosti. Žalovaný se s nimi seznámil, souhlasil s jejich zněním a zavázal se dodržovat povinosti v nich uvedené v rámci svého prohlášení, které se stalo nedílnou součástí smlouvy. Tímto způsobem se součástí smlouvy stalo rovněž Ceník [právnická osoba]. V rámci smlouvy byl mezi právní předchůdkyni žalobkyně a žalovaným sjednán pronájem přijímacího zařízení, konkrétně modemu TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA (58238C1DAABF). Převzetí modemu stvrdil žalovaný podpisem na zakázkovém listě ze dne 27. 2. 2015. Žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývající mu ze smlouvy, konkrétně tím, že nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby. Právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 7. 10. 2015, který byl žalovanému zaslán. V rámci odstoupení od smlouvy byl žalovaný rovněž vyzván k povinnosti vrátit pronajatý modem. Podle ustanovení čl. 7 Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací byl žalovaný povinen nepoškozené a funkční zařízení vrátit do sedmi dnů od ukončení smlouvy, a to na jakémkoliv kontaktním místě právní předchůdkyně žalobkyně či jeho zasláním na adresu distribučního skladu. Pro případ nevrácení zařízení byla v rámci smlouvy sjednána povinnost uhradit smluvní pokutu. S ohledem na to, že žalovaný zařízení právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil, byl žalovaný povinen uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu dle ceníku, a to ve výši 2 000 Kč právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky, včetně pohledávky za žalovaným žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky písemně oznámila. Dne 21.1.2020 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu prostřednictvím svého právního zástupce. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil své stanovisko k podané žalobě soudu nesdělil. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 26. 2. 2015 soud zjistil, že mimo jiné byl žalovanému ze strany právní předchůdkyně žalobkyně pronajat modem WIFI1ED3.0 za 70 Kč. Ze zakázkového listu ze dne 27. 2. 2015 soud zjistil, že žalovaný převzal zařízení označené kódem 58238C1DAABF. Z čl. 7 Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně doporučovala svým klientům, aby zásilku, v níž vracejí zařízení, při odesílání pojistili dle výše smluvní pokuty pro příslušné přijímací zařízení, která je uvedena v ceníku na www.upc.cz. Dle článku 7.6 Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací soud zjistil, že pokud zařízení nebude vráceno včas a v pořádku může právní předchůdkyně žalobkyně naúčtovat zákazníkovi smluvní pokutu. Z ceníku služeb [právnická osoba] platného od 17. 2. 2015 soud zjistil, že smluvní pokuta týkající se modemu činila 2 000 Kč a byla požadována v případě, že přijímací zařízení není vráceno včas a v pořádku dle pím. f) smlouvy a čl. 7 Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se stala věřitelem žalovaného, neboť pohledávka za žalovaným tvořila součást přílohy č. 1 této smlouvy o postoupení. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ze dne 7. 10. 2015 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy ke dni 20. 10. 2015, neboť žalovaný řádně nehradil vyúčtování za služby, a proto právní předchůdkyně přikročila k omezení jejich poskytování. Zároveň právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení zařízení nejpozději do 14 dnů od data ukončení smlouvy tj. do 3. 11. 2015. Upozornila žalovaného, že pokud nevrátí zařízení do výše uvedeného data, může mu být naúčtována smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 18. 3. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalovanému postoupení pohledávky a vyčíslila ji ke dni 15. 1. 2019 na celkovou výši 5 253,24 Kč. Z výzvy k úhradě dlužné částky a vrácení zařízení ze dne 23. 11. 2015 soud zjistil, že právní zástupce právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného upozorňoval na možnost naúčtování smluvní pokuty dle platného ceníku ve výši 2 000 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 3. 2019 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení částky 1 448,40 Kč nejpozději do 28. 3. 2019. Z podacího archu s datem 22. l. 2020 soud zjistil, že na adresu žalovaného byla doručována doporučená korespondence týkající se předžalobní upomínky ze dne 21. ledna 2020, která upozorňovala a vyzývala žalovaného k zaplacení částky ve výši 3 074,43 Kč, a to do 28. ledna 2020. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2048 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. V daném případě se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Ústavní soud ve svém nálezu sp.zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 mimo jiné uvedl, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.). 7. Na základě skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že jednání právní předchůdkyně žalobkyně, která smluvní pokutu skryla mezi ustanovení všeobecných obchodních podmínek, navíc zařízení o hodnotě 70Kč zajistila pokutou ve výši 2000Kč, což představuje značný nepoměr a všeobecné obchodní podmínky dále odkazovaly na Ceník, nesplnila zákonnou podmínku, že si strany ujednaly způsob, kterým budou porušení smluvní povinnosti zajišťovat smluvní pokutou. 8. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o smluvní pokutě ve všeobecných podmínkách se právní předchůdkyně žalobkyně dopustila jednání v rozporu se shora uvedenou zásadou rovnosti a poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu i přesto, že žalobkyně prokázala, že se stala věřitelem žalovaného. Soud proto žalobu, co do částky ve výši 2000Kč zamítl (výrok I. rozsudku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť ve sporu bybyl úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady v řízení nevznikly.