31 C 227/2020-42 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 000 Kč z titulu smluvní pokuty dle ceníku za nevrácení pronajatého zařízení dle smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 21. 3. 2016. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalobkyně se z jednání přípisem ze dne 29. 10. 2020 omluvila, žalovaný se k jednání nedostavil a ani se neomluvil. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 21. 3. 2016 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byly Všeobecné podmínky žalobkyně a jejímž předmětem byly objednané služby [anonymizováno] televize a pronájem zařízení HD Box. V prohlášení u písm. f) smlouvy bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat smluvní pokutu dle ceníku (2 000 Kč za každé zařízení) v případě, že by žalovaný nevrátil pronajatá zařízení včas a v pořádku. Dle všeobecných podmínek žalobkyně, byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni pronajaté zařízení do 14 dnů po ukončení smlouvy (čl. 7). Převzetí pronajatého zařízení žalovaný potvrdil podpisem zakázkového listu ze dne 22. 3. 2016. Žalobkyně od uzavřené smlouvy odstoupila dopisem ze dne 7. 9. 2016, kterým také vyzvala žalovaného k vrácení pronajatého zařízení s tím, že jinak mu bude vyúčtována smluvní pokuta 2 000 Kč. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., k doplnění důkazů 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, od smlouvy následně odstoupila a vyzvala žalovaného k vrácení pronajatého zařízení, což žalovaný neudělal. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení smluvní pokuty 2 000 Kč, která však byla (neplatně) sjednána blanketním odkazem na ceník a obchodní podmínky, nikoliv písemně přímo ve smlouvě, kterou žalovaný podepsal (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Soud proto žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty 2 000 Kč nepřiznal a žalobu zcela zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 5. Přestože žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by mu nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.