31 C 52/2020-42 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 007 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení z titulu neuhrazené dodávky elektřiny dle smlouvy ze dne [datum] za období od 21. 2. 2017 do 12. 9. 2017 a z titulu neuhrazené dodávky plynu dle smlouvy ze dne [datum] za období od 14. 2. 2017 do 2. 10. 2017, které žalobkyně dodala do odběrného místa žalovaného. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Vzhledem k tomu, že se nikdo z řádně předvolaných účastníků k nařízenému jednání nedostavil (žalobkyně a její právní zástupce se omluvili), projednal soud věc v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů. 4. Z důkazů založených ve spise učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně dodávala žalovanému v období od 21. 2. 2017 do 12. 9. 2017 elektřinu a v období od 14. 2. 2017 do 2. 10. 2017 plyn do odběrného místa žalovaného na adrese [adresa], na kterou žalovaný částečně plnil po její splatnosti částkou 1 500 Kč, a dodávku plynu částkou 2 685 Kč, která v sobě zahrnovala i částku 600 Kč za tři upomínky po 200 Kč (sjednané ve smlouvě) a ze které byla opravnou fakturou odečtena částka 1 609 Kč za spotřebu plynu, přičemž na tento dluh žalovaný uhradil 900 Kč, a proto žalobkyně požaduje uhradit zbývajících 176 Kč. Předloženými důkazy žalobkyně prokázala zaslání pouze jedné upomínky č. II (u plynu i elektřiny). Kromě uvedených plnění před podáním žaloby žalovaný zbývající část vyúčtovaných dodávek elektřiny a plynu dosud nezaplatil, přestože jej žalobkyně k tomu vyzývala předžalobní upomínkou ze dne 4. 1. 2018. 5. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. 6. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zák. č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 7. Podle § 72 zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu. 8. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto obchodníkem s elektřinou i plynem, a žalovaným, jakožto zákazníkem, byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu (§ 50 a § 72 zákona č. 458/2000 Sb.), na jejichž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému do výše uvedeného odběrného místa elektřinu a plyn, a žalovaný se zavázal zaplatit za jejich odběr dohodnutou cenu. Žalovanému za ve výše uvedená období vznikl za dodávku elektrické energie dluh ve výši 2 831 Kč, kterou žalovaný dosud neuhradil, a proto soud shledal žalobu v této části důvodnou, včetně požadovaného smluvního úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši 0,05 % denně sjednané v uzavřených smlouvách, kterou nelze považovat za zjevně nepřiměřenou, a to ode dne následujícího po splatnosti faktury (4. 10. 2017), jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Naproti tomu soud zamítl ve výroku II. žalobu v části týkající se částky 176 Kč (včetně souvisejícího úroku z prodlení) za dodávku plynu, neboť žalobkyně částečnou platbu žalovaného ve výši 900 Kč dne 9. 1. 2017 započetla mimo jiné i na dvě vyúčtované upomínky v celkové výši 400 Kč, jejichž zaslání a tedy i důvodnost však žalobkyně neprokázala, tudíž lze mít za to, že byly dodávka plynu a jedna vyúčtovaná upomínka ve výši 200 Kč již uhrazeny. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v poměrně nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč. Přiznané náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 007 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, a sepis žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 126 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že se v dané věci jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.