24 C 15/2021-41 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení v této věci byly televizní poplatky (ve výši 135 Kč měsíčně) za období od září 2019 do ledna 2020 a dále zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný z každého jednotlivého poplatku za období od 16. dne příslušného měsíce do dne podání žaloby (15. 10. 2020), tedy ve výši 60,29 Kč. 2. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně zjistila, že je žalovaný odběratelem elektřiny a není hlášen v evidenci plátců televizních poplatků, proto jej dopisem ze dne 24. 10. 2018 vyzvala, aby do 30 dnů sdělil, z jakého důvodu tomu tak je (v domácnosti hradí poplatky někdo jiný, nemá televizi, zapomněl se registrovat) s tím, že pokud nebude reagovat, bude se mít za to, že je poplatníkem. Žalobkyně pak opětovně vyzvala žalovaného k přihlášení dopisem ze dne 29. 5. 2019 a následně mu dopisem ze dne 28. 8. 2019 oznámila, že byl zařazen do evidence plátců televizního poplatku, přičemž první je povinen zaplatit v září 2019 (do 15. 9. 2019). Žalovaný za období od září 2019 do ledna 2020 televizní poplatky neuhradil, proto byl žalobkyní vyzýván k jejich zaplacení. V řízení však bylo zjištěno, že žalovaný televizní přijímač nevlastní. 3. Předně je nutno konstatovat, že jelikož byl žalovaný vyzván k plnění, je žalobkyně oprávněna se domáhat práva na zaplacení u soudu (§ 10 zák. č. 348/2005 Sb.). Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Jelikož žalovaný odebíral elektřinu, nebyl evidován v evidenci poplatníků televizního poplatku a na výzvu žalobkyně nereagoval, považuje se za poplatníka televizního poplatku (§ 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb.). Zákon zde však zakládá pouze vyvratitelnou právní doměnku. V řízení přitom bylo zjištěno, že žalovaný televizní přijímač nevlastní, na což žalobkyně nikterak nereagovala, ačkoli jí byla soudem poskytnuta dostatečná lhůta. 4. Jelikož byla v řízení právní doměnka stanovená § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb. vyvrácena, soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 5. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaný se však práva na náhradu nákladů řízení vzdal, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.