24 C 216/2017-41 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 18. 9. 2017 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že zástavní právo k zajištění pohledávky žalovaného zřízené podle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 1. 6. 2011 je promlčené. Uvedl, že je vlastníkem pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku [parcelní číslo], pozemku [parcelní číslo] a pozemku [parcelní číslo], všech zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním Úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm Chomutov pro katastrální území a [územní celek]. Účastníci spolu dne 1. 6. 2011 uzavřeli k těmto nemovitostem smlouvu o zřízení zástavního práva, jehož zápisu se žalovaný částečně domohl až dne 8. 9. 2016, kdy již však bylo zástavní právo promlčené. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobce spatřoval v odstranění ohrožení jeho práva nákládat s nemovitostí v jeho vlastnictví. 2. Žalovaný k věci uvedl, že zástavní smlouva nepodléhá promlčení a jednání žalobce považuje za obstrukční. Dále soudu sdělil, že nemovitosti byly insolvenčním správcem žalobce převedeny do výlučného vlastnictví žalovaného, čímž došlo k zániku zástavního práva a jeho výmazu z katastru nemovitostí. 3. Z listiny nazvané smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitosti soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 1. 6. 2011 žalobce (jako zástavní dlužník) a žalovaný (jako zástavní věřitel) s tím, že zřizují zástavní právo k nemovitostem, a to: pozemku [parcelní číslo], stavby [adresa], pozemku [parcelní číslo], pozemku [parcelní číslo] a pozemku [parcelní číslo], všech zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním Úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm Chomutov pro katastrální území a [územní celek], k zajištění zde blíže specifikované pohledávky. 4. Z vyrozumění o provedeném vkladu soud zjistil, že Katastrálním Úřad pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Chomutov provedl dne 31. 10. 2016 vklad zástavního podle shora citované smlouvy k pozemkům [parcelní číslo], [parcelní číslo] a [parcelní číslo]. 5. Z výpisu z katastru nemovitostí listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním Úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm Chomutov pro katastrální území a [územní celek] ze dne 30. 4. 2021 soud zjistil, že vlastníkem zde zapsaných nemovitostí je od 4. 6. 2020 žalovaný, přičemž žádné zástavní právo zde zapsáno není. 6. Další navržené důkazy soud pro níže vyložený právní názor neprováděl. 7. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále již jen„ o.s.ř.“) se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 8. Soud se proto nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, jak se podává ze shora citovaného § 80 o.s.ř. Naléhavý právní zájem o určení právního vztahu nebo práva je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Určovací žaloby slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Povinnost tvrdit skutečnosti, jimiž dokládá splnění podmínky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, má v řízení o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 20 Cdo 450/2000, publikovaný v časopise Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod pořadovým číslem 51/2002). 9. V projednávaném případě se žalobce domáhal určení, že zástavní právo k zajištění pohledávky žalovaného zřízené podle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 1. 6. 2011 je promlčené. V řízení však bylo zjištěno, že vlastníkem předmětných nemovitostí se stal žlovaný, čímž došlo ke splynutí osoby zástavního věřitele a zástavního dlužníka, a tudíž k zániku zástavního práva. Jelikož došlo k zániku zástavního práva a žalobce již není vlastníkem nemovitostí, které toto zástavní právo zatěžovalo, není na požadovaném určení dle pravidel shora vyložených naléhavý právní zájem. 10. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 11. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleží mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Při absenci právní úpravy stanovící sazby odměny paušálně pro řízení v jednom stupni jak předpokládá ustanovení § 151 odst. 2 věta první před středníkem o.s.ř., je třeba postupovat podle § 151 odst. 2 věty první části za středníkem o.s.ř. a odměnu za zastoupení advokátem stanovit podle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“, která je v současné době jediným platným a účinným předpisem, který stanoví mimosmluvní výši odměny advokáta (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Náklady řízení ve výši 6 776 Kč tak sestávají z odměny za dva úkony právní služby po 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a podání ve věci (§ 7, § 9 odst. 3 písm. a) AT a § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 AT za užití § 11 odst. 1 písm. a), d) AT) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 1 176 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.