24 C 235/2020-42 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci bylo dlužné pojistné za období od 1. 4. 2019 do 2. 9. 2019 podle smlouvy o„ FLEXI životním pojištění“ uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] na pojistný produkt FLEXI životní pojištění s měsíčním pojistným ve výši 1 627 Kč splatným ke každému 1. dni v měsíci. Pojištění bylo sjednáno na dobu určitou do 75 let věku žalovaného s počátkem pojištění 1. 11. 2016. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 1. 4. 2019 (ani následující), v důsledku čehož byl nejprve upozorněn na vzniklý dluh s tím, že pokud jej nevyrovná, pojištění zanikne a následně mu bylo oznámeno, že jelikož dluh neuhradil, pojištění dnem 2. 9. 2019 zaniklo. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobkyně uzavřela se žalovaným platnou pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ o. z.“), přičemž žalovaný se zde zavázal řádně a včas hradit pojistné. Jelikož tak nečinil, pojistná smlouva zanikla po uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce (§ 2804 o. z.), přičemž pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění (§ 2782 odst. 1 o. z.), tj. od jeho počátku (1. 11. 2016) do zániku pojištění (2. 9. 2019). V projednávaném případě žalobkyně uplatnila za období 1. 4. 2019 do 2. 9. 2019 pojistné ve výši 8 593 Kč. Prostým výpočtem však soud dospěl k závěru, že za uvedené období činilo pojistné pouze 8 135 Kč. Z vyložených důvodů soud žalobě co do zaplacení 8 135 Kč vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za žalobkyní požadované období od 7. 10. 2019 do 28. 5. 2020 (neboť v prodlení byl žalovaný s jednotlivými platbami pojistného již dříve). Tento úrok z přiznané částky však činí pouze 524 Kč Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku (co do zaplacení 458 Kč s úrokem z prodlení ve výši 29 Kč) nezbylo soudu než žalobu zamítnout. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 95 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 5 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 90 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 340 Kč tak představují odměnu za tři úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), to vše snížené na 90 % Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.