24 C 57/2021-120 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci bylo co do 4 724 Kč dlužné pojistné za období od 1. 2. 2019 do 1. 6. 2019 podle smlouvy o rizikovém životním pojištění [číslo] uzavřené dne 8. 1. 2019 mezi předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem. Co do 200 Kč pak žalovaná částka představuje poplatek za odeslání upomínky. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] (dne 21. 12. 2019 došlo k převodu pojistného kmene na žalobkyni), uzavřela se žalovaným dne 8. 1. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] na pojistný produkt rizikové životní pojištění s aktualizací [příjmení] [příjmení] s měsíčním pojistným ve výši 1 181 Kč. Pojištění bylo sjednáno na dobu určitou 35 let s počátkem pojištění 1. 2. 2019. Žalovaný neuhradil ani pojistné za první pojistné období. Žalobkyně dále tvrdila, že pojištění v důsledku neplacení pojistného ke dni 1. 6 2019 (tedy po lhůtě stanovené pojistitelem v upomínce) zaniklo. Tuto skutečnost však nedoložila, neboť k žalobě připojila pouze dopis, jímž bylo žalovanému oznámeno, že pojištění zaniklo, nicméně upomínku dlužného pojistného, kde by byl žalovaný na možnost zániku pojištění upozorněn, k žalobě nepřipojila. Pro projednávaný případ je tato skutečnost však bez významu, když žalobkyně se domáhá pojistného za dobu, kdy dle jejích tvrzení pojištění mělo trvat. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobkyně uzavřela se žalovaným platnou pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 a násl. o. z., kde se žalovaný zavázal řádně a včas hradit pojistné. To žalovaný nečinil, když neuhradil ani pojistné za první pojistné období, přičemž pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění (§ 2782 odst. 1 o. z.), tj. od jeho počátku (1. 2. 2019) do zániku pojištění. V projednávaném případě žalobkyně za období od 1. 2. 2019 do 1. 6. 2019 uplatnila pojistné ve výši 4 724 Kč, což odpovídá sjednanému pojistnému. Z vyložených důvodů soud žalobě co do zaplacení pojistného vyhověl a žalovanému tak uložil povinnost zaplatit žalobkyni 4 724 Kč, a to včetně úroků z prodlení jak je žalobkyně požadovala (když žalovaný byl v prodlení s jednotlivými platbami již dříve), a to podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala uhrazení„ poplatku“ za odeslání upomínky ve výši 200 Kč. K tomu je nutno podotknout, že se podle obsahu jedná o ujednání o smluvní pokutě (§ 2048 o. z.), která je vázána na úkon žalobkyně (odeslání upomínky). V daném případě se však jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Pro tento případ Ústavní soud (srov. nález ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek ani jiných listin, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Jelikož v projednávaném případě žalobkyně uplatnila smluvní pokutu podle všeobecných pojistných podmínek, dospěl soud k závěru, že se dopustila chování v rozporu se shora uvedenou zásadou poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a to obzvláště za situace, kdy je sjednaná smluvní pokuta koncipována jako„ poplatek“ pro spotřebitele, avšak pro dodavatele žádná taková povinnost sjednána není. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalobkyně, přičemž neúspěšná byla v poměrně nepatrné části a náleží jí tudíž právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 126 Kč tak představují odměnu za dva úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), dvě náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 126 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.). Pokud zástupkyně žalobkyně uplatnila odměnu a náhradu hotových výdajů za tzv. předžalobní upomínku, soud tento náklad neshledal účelným, neboť žalobkyně sama žalovanému zaslala upomínku s upozorněním na možnost zahájení soudního řízení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.