30 C 35/2021-26 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 24. 1. 2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že je nástupnickou společností původní společnosti [právnická osoba] [IČO], u níž došlo k rozdělení odštěpením, přičemž tato nezanikla a vyčleněná část jejího jmění přešla na [právnická osoba] [právnická osoba] a dále došlo k fúzi sloučením se [právnická osoba] a.s., [IČO] jako zanikající společnosti a [právnická osoba] [právnická osoba] jako nástupnické společnosti, která následně změnila firmu na [právnická osoba] a ode dne [datum] došlo k další změně obchodní firmy na [právnická osoba]. Žalobkyně dne 10.6.2019 uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které zajišťovala žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne 31. 1. 2020, kdy byla smlouva ukončena. V souladu s čl. 4 zvláštních podmínek pro službu kombinované televize [anonymizováno] TV měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení Set-top-box/CA modul sériové číslo M916 [číslo] (dále jen technické zařízení). Technické zařízení žalovaná osobně převzala, což stvrdila svým podpisem na smlouvě [číslo]. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení technického zařízení. Žalovaná byla ze strany žalobkyně dne 10.3.2020 vyzvána k dobrovolnému splnění povinnosti a dne 1.12.2020 pak právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou byla vyzván k témuž. V této poslední předžalobní výzvě jí byla stanovena dodatečná lhůta ke splnění povinnosti do 11. 12. 2020, žalovaná je proto od 12. 12. 2020 v prodlení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, své stanovisko k věci soudu nesdělila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize ze dne 10. 6. 2019 soud zjistil, že účastník bere na vědomí a uzavřením této smlouvy souhlasí s těmito smluvními pokutami mimo jiné se smluvní pokutou ve výši 5 000 Kč za nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného koncového zařízení. 5. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize ze dne 10.6.2019 soud zjistil také to, že poskytovanými službami byl také pronájem technického zařízení označeného jako z STB Net Arris M916 [číslo]. 6. Z výzvy k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ze dne 10. 3. 2020, soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení částky smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za porušení povinnosti vrátit Set-top-box/CA Modul. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 12. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně stanovil žalovanému náhradní lhůtu ke splnění povinnosti do 11. 12. 2020 a tato se týkala zaplacení částky v celkové výši 5 000 Kč. Podacím archem České pošty ze dne 2. 12. 2020 soud zjistil, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta. 8. Podle zvláštních podmínek pro službu kombinované televize [anonymizováno] TV platných od prvého první 2019 soud zjistil z čl. 4, že v případě ukončení smlouvy je účastník povinen technické zařízení vrátit ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá nebo s ní, jinak jedná. 10. Podle ustanovení § 1813 věta prvá o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 11. Podle ustanovení § 2048 o.z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 12. V daném případě uzavřel žalovaná se žalobkyní spotřebitelskou smlouvou, a sice smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací. Tato smlouva obsahovala ujednání o smluvní pokutě v článku I. nazvaném:„ Účastník bere na vědomí a uzavřením této smlouvy souhlasí s těmito smluvními pokutami“. Formulářová smlouva je vytištěna písmem tak malým, že uvedené ustanovení, v němž je uvedena výše smluvní pokuty i povinnost, kterou smluvní pokuta zajišťuje, budí zdání nepodstatného ustanovení, které spotřebitel snadno přehlédne. Soud upozorňuje na nález Ústavního soudu ze dne 21.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud mimo jiné uvedl, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání o smluvní pokutě zásadně nemohou být součástí všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis). Způsob, kterým však žalobkyně založila oprávněnost nároku na zaplacení smluvní pokuty v podobě smlouvy, která se všemi svými ustanoveními vyplnila listinu formátu A4, ale za cenu ztížené čitelnosti jednotlivých ustanovení, nemůže být přijatelným řešením pro spotřebitele, který by měl obdržet srozumitelně a přehledně zpracované smluvní ujednání bez skrytých sankcí v nepřehledném a hustě nahloučeném textu. To, co uvedený nález Ústavního soudu vytýká Všeobecným obchodním podmínkám by tím spíše mělo platit pro smlouvu samotnou. Soud dospěl k závěru, že ustanovení o smluvní pokutě nevyhovuje ust. § 1813 o.z. a odporuje ochraně spotřebitele jako slabší smluvní straně, a proto žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty výrokem I. tohoto rozsudku nepřiznal. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst.1 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, nebo´t obsahem spisu nebylo zjištěno, že by žalované nějaké náklady v řízení vznikly.