30 C 364/2019-18 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 59 640 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (právní předchůdkyně žalobkyně) převedla na žalobkyni pohledávky vzniklé neuhrazenými dodávkami elektrické energie v uvedeném odběrném místě, a to ke dni 15.8.2019, kdy byla připsána kupní cena na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný do podání žaloby nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti má soud za to, že právní předchůdkyně a žalovaný uzavřely dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Obsahem smlouvy byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně dodávat žalovanému elektřinu v napěťové hladině nízkého napětí v množství vymezeném hodnotou jističe před elektroměrem a zajistit dopravu elektřiny a souvisejících služeb do odběrného místa a závazek žalovaného odebírat elektřinu a uhradit řádně a včas sjednanou cenu za dodávku elektřiny a regulovanou cenu za dopravu elektřiny a související služby za podmínek sjednaných ve smlouvě o dodávkách elektřiny a ve Všeobecných obchodních podmínkách právní předchůdkyně žalobkyně. 4. Fakturou [číslo] soud zjistil, že ve fakturačním období od 20. 10. 2015 do 7. 4. 2017 činila celková spotřeba elektřiny 13,497 MWh a byla za ni vyúčtována cena ve výši 58 319Kč, na kterou byly započteny zálohy ve výši 10 455Kč Konečná dlužná částka nedoplatku na spotřebě elektrické energie činila 47 864Kč. Faktura byla splatná dne 18. 1. 2016. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní a jejího dodatku [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena na dobu určitou od [datum] do [datum]. 6. Fakturou [číslo] soud zjistil, že ve fakturačním období od 25. 10. 2016 do 7. 4. 2017 činila celková spotřeba elektřiny 2,608 MWh a byla za ni vyúčtována cena ve výši 11 776 Kč. Splatnost faktury nastala dne 4. 5. 2017. 7. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne 28. 7. 2017 upomínku, ve které žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 60 270 Kč do 4. 8. 2017. 8. Dopisem ze dne 5. 9. 2019 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky s tím, že celková dlužná částka činila ke dni postoupení 59 640 Kč. 9. Právní zástupce žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku dne 5. 9. 2019, ve které vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 59 640 Kč do sedmi dnů ode dne doručení výzvy. 10. Z podacího archu České pošty ze dne 5. 9. 2019 bylo zjištěno, že na adresu žalovaného byla odesílána doporučená korespondence. 11. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu, na základě které dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu zaplatit dohodnutou cenu. Za období od 20. 10. 2015 do 7. 4. 2017 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] znějící na částku 47 864 Kč, splatnou 18. 11. 2016. Z takto vyúčtované částky žalovaný neuhradil ničeho. Za období od 25. 10. 2016 do 7. 4. 2017 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] znějící na částku 11 776 Kč, splatnou 4. 5. 2017. Z takto vyúčtované částky žalovaný neuhradil ničeho. Dne 5. 9. 2019 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky a právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu. 12. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Vzhledem k tomu, že energie jsou za věci v právním smyslu považovány a v praxi jsou předmětem obchodu, jedná se ohledně dodávek elektřiny do domácnosti o kupní smlouvu, která zároveň podléhá speciální úpravě zákona č. 458/2000Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). 13. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 14. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jakožto obchodníkem s elektřinou a žalovaným jakožto zákazníkem byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.), na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný se zavázal zaplatit za odebranou elektřinu dohodnutou cenu. Žalobkyně za elektřinu odebranou ve shora uvedeném období vyúčtovala žalovanému částku v celkové výši 59 640 Kč. Protože dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí, jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z prodlení z této částky, neboť žalobkyně požaduje úrok z prodlení od data, kdy žalovaný již byl v prodlení, a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 180 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 386 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 59 640 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 400 Kč ve výši 2 394 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně. 17. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.