30 C 55/2020-26 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ze dne 16. 4. 2020 u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním že [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] (dále jen [právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dle ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy se staly Všeobecné obchodní podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] pro domácnosti. Žalovaný se s nimi seznámil, souhlasil s jejich zněním a zavázal se dodržovat povinnosti v nich uvedené v rámci svého prohlášení, které se stalo součástí smlouvy. Tímto způsobem se součástí smlouvy stal rovněž Ceník [právnická osoba]. V rámci shora uvedené smlouvy byl mezi [právnická osoba] a žalovaným sjednán rovněž pronájem přijímacího zařízení, konkrétně STB KAON KCF-SA 700PCO PVR HDD USB READY * ([číslo]), dále jen zařízení. Převzetí zařízení stvrdil žalovaný svým podpisem na zakázkovém listě ze dne 20. 3. 2015. V souladu s ustanoveními čl. 7 Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] byl žalovaný povinen nepoškozené a funkční zařízení vrátit do sedmi dnů od ukončení smlouvy, a to na jakémkoliv kontaktním místě [právnická osoba] či jeho zasláním na adresu distribučního skladu [právnická osoba]. Pro případ nevrácení zařízení si v rámci smlouvy sjednala [právnická osoba] se žalovaným povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu. Tato smluvní pokuta činila dle Ceníku [právnická osoba] ve výši 2 000 Kč. Společnost [anonymizováno], nyní v důsledku fúze sloučením [právnická osoba], [IČO] a žalobkyně uzavřeli dne [datum] Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky [právnická osoba], včetně pohledávky za žalovaným. Žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky písemně oznámila. Žalovaný byl k úhradě částky smluvní pokuty ve výši 2000Kč upomenut předžalobní výzvou ze dne 21.1.2020. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný si na základě této smlouvy objednal službu Balíček [příjmení] [spisová značka] [anonymizováno] + /Balíček [anonymizována dvě slova] a dále si pronajal HD BOX za 70 Kč. Dále z článku f) uvedené smlouvy bylo zjištěno, že zákazník se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle Ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.5 podmínek). 5. Z Ceníku služeb [právnická osoba] soud zjistil, že v sekci instalační, připojovací a ostatní poplatky byla uvedena smluvní pokuta požadovaná v případě, že přijímací zařízení není vráceno včas a v pořádku dle písm. f) smlouvy a čl. 7 Všeobecných obchodních podmínek a činila 2 000Kč. 6. Z předžalobní upomínky ze dne 21.1.2020 soud zjistil, že žalobkyně žádala žalovaného o úhradu pohledávky ve výši 3 413,08 Kč, a to ve lhůtě do 28. 1. 2020. 7. Na základě předloženého podacího archu ze dne 22. 1. 2020 měl soud za to, že uvedená předžalobní upomínka byla žalovanému odesílána doporučeně. 8. Z čl. 7 Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně v těchto podmínkách stanovila, že pokud zákazník pronajaté Přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4. a 7.5.) nevrátí, bere na vědomí skutečnost, že mu [právnická osoba] může naúčtovat smluvní pokutu dle Ceníku. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne [datum] má soud za prokázáno, že žalobkyně je v tomto řízení aktivně legitimována. 10. Ze zakázkového listu ze dne 20. 3. 2015 podepsaného žalovaným soud zjistil, že žalovaný přijal zařízení označené jako STB KAON KCF- SA PVR HDD USB READY* ([číslo]). 11. Z odstoupení od smlouvy ze dne 8. 9. 2015 soud zjistil, že [právnická osoba] evidovala za žalovaným dlužnou platbu ve výši 5 039,41 Kč a žádala jej k vrácení pronajatého zařízení, uvedeného shora, ve lhůtě do 4. 10. 2015. 12. Z výzvy k úhradě dlužné částky a vrácení zařízení s datem 22. 10. 2015 soud zjistil, že žalobkyně oznamovala žalovanému výši dlužné částky 5 139,41 Kč a vyzývala ho k úhradě nejpozději do 13. 11. 2015, včetně vrácení pronajatého zařízení s tím, že pokud by do sedmi dnů od skončení smlouvy či do uvedeného termínu nedošlo ke splnění povinnosti zařízení vrátit, byla by společnost nucena podle Všeobecných obchodních podmínek naúčtovat žalovanému smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. 13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 14. Dle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním, jinak jedná. 15. Dle ust. § 1813 věta prvá o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 16. Podle ustanovení § 2048 o.z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí,, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 17. V daném případě uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně spotřebitelskou smlouvu, a sice smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Tato smlouva obsahovala ujednání o smluvní pokutě v článku f), který odkazoval na ustanovení čl. 7 a 7.5 Všeobecných obchodních podmínek a dále pak na Ceník právní předchůdkyně žalobkyně. V uvedeném článku smlouvy tedy bylo pouze uvedeno, jaká smluvní povinnost je zabezpečena úhradou smluvní pokuty, pokud nebude splněna. V daném případě se jednalo o povinnost vrátit pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku. V rámci tohoto smluvního ujednání o smluvní pokutě nebyla vůbec sjednána výše této smluvní pokuty. Bylo pouze odkázáno na Všeobecné obchodní podmínky a na Ceník. Takovýto způsob ujednání o smluvní pokutě a postup jejího vymáhání považuje soud za neslučitelný s odkazem na ustanovení § 1813 o.z.. S odkazem na závěry z nálezu Ústavního soudu ze dne 21.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 soud dodává, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání o smluvní pokutě zásadně nemohou být součástí tzv. Všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis). Soud dodává, že při nerespektování této zásady založené nálezem Ústavního soudu uvedeným výše, nelze takovému jednání přiznat právní ochranu právě ve smyslu ustanovení § 1813 o. z., které je označilo za zakázaná. 18. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat, že sjednala povinnost zaplatit smluvní pokutu srozumitelně a transparentně, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.