31 C 300/2020-66 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 8 483,37 Kč s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 12. 8. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému finanční službu spočívající v možnosti žalovaného disponovat finančními prostředky ve výši 7 298 Kč, které žalovaný načerpal dne 12. 8. 2019, které žalovaný řádně a včas nevrátil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 29. 3. 2021, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkové stavu: Smlouvou o úvěru [číslo] (nikoliv [číslo]) ze dne 12. 8. 2019 se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 7 298 Kč na nákup výpočetní techniky a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 11 měsíčních splátkách po 765 Kč. Přestože žalobkyně v žalobě označila k prokázání prostředků důkaz výpisem z účtu, byl žalobkyně předložen jen interní výpis předchůdkyně žalobkyně, ze kterého však není zřejmé, zda, případně kdy a jak byly žalované finanční prostředky poskytnuty. Smlouvou o postoupení pohledávek byla s účinností ke dni [datum] postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., k doplnění důkazů. 4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně předloženými důkazy sice prokázala uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, byť jiného čísla (viz výše), nicméně neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně tvrzené finanční prostředky žalovanému skutečně poskytla, eventuálně kdy, jak a v jakém rozsahu. Soud tak nemá za prokázané, že by žalobkyně měla právní titul na zaplacení žalované částky, a proto žalobu ve výroku I. zcela zamítnul. 5. Přestože byl žalovaný ve věci úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly, soud proto ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.