31 C 383/2020-26 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 000 Kč z titulu smluvní pokuty za nevrácení pronajatého zařízení (set-top-boxu) dle smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 7. 2. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 13. 9. 2021. Žalobkyně se z jednání přípisem ze dne 9. 9. 2021 omluvila, žalovaný se k jednání nedostavil ani se neomluvil. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 7. 2. 2019 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, jejímž předmětem byly objednané služby Digi TV a pronájem set-top-boxu. V části I. smlouvy žalovaný souhlasil, že v případě nevrácení set-top-boxu- bude povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Dle zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize Digi TV byl žalovaný povinen po ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté zařízení do 10 dnů po ukončení smlouvy (čl. 4). Převzetí pronajatého zařízení žalovaný potvrdil podpisem formuláře o převzetí ze dne 7. 2. 2019. Dopisem ze dne 10. 10. 2019 byl žalovaný vyzván k vrácení pronajatého zařízení a dopisem ze dne 4. 11. 2020 mu právní zástupce žalobkyně zaslal předžalobní výzvu. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., k doplnění důkazů. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, nicméně nedoložila, že byla uzavřená smlouva vypovězena, případně že od ní některá ze smluvních stran odstoupila (nebo k jejímu zániku došlo jinak). Žalobkyně sice v žalobě uvedla, že smlouva byla ukončena dne 31. 8. 2019, tuto skutečnost však nijak neprokázala. Dle všeobecných obchodních podmínek žalobkyně vzniká povinnost vrátit pronajaté zařízení po ukončení smlouvy, a nevrácení zařízení je následně sankcionováno smluvní pokutou. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala splnění hned prvního předpokladu (tj. ukončení smlouvy), nemá soud za prokázané, že nárok žalobkyně na smluvní pokutu vznikl, a proto žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 5. Přestože žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by mu nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.