7 C 65/2014-32 — Okresní soud v Chomutově

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 5. 12. 2013 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí celkem 38 883,87 Kč spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se žalovanou dne 13. 10. 2005 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] podle které se zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet. Jelikož žalovaná nesplácela řádně, prohlásila žalobkyně dopisem ze dne 1. 10. 2012 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná k věci uvedla, že byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2021, č.j. [insolvenční spisová značka], osvobozena od placení dosud neuspokojených pohledávek, přičemž toto osvobození se vztahuje i na žalobou uplatněný nárok. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2021, č.j. [insolvenční spisová značka], soud zjistil, že soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalované, které bylo formou splátkového kalendáře schváleno usnesením téhož soudu ze dne 23. 3. 2016, č.j. [insolvenční spisová značka], a současně žalovanou osvobodil od placení dosud neuspokojených pohledávek věřitelů zahrnutých do oddlužení, věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl a při posuzování splatnosti žalobou uplatněného nároku vycházel z žalobních tvrzení. Podle § 414 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ InsZ“) jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Jak shora uvedeno, žalované bylo 23. 3. 2016 schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž vzhledem k tomu, že celý závazek žalované vůči žalobkyni byl splatný nejpozději 1. 10. 2012, kdy žalobkyně žalovanou k zaplacení celého zůstatku úvěru vyzvala, měla tuto pohledávku žalobkyně přihlásit do insolvenčního řízení žalované. Jelikož byla žalovaná usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2021, č.j. [insolvenční spisová značka], ve smyslu shora citovaného § 414 odst. 1 InsZ osvobozena od placení dosud neuspokojených pohledávek, vztahuje se toto osvobození i na žalobou uplatněný nárok. K tomu je nutno uvést, že osvobozením dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek v insolvenčním řízení tyto pohledávky nezanikají, nicméně se z nich stává tzv. naturální obligace a nelze je s úspěchem uplatnit u soudu. Jinými slovy, pokud by dlužník takovou pohledávku uspokojil, nejedná se o bezdůvodné obohacení na straně věřitele, avšak uspokojení takové pohledávky nelze právní cestou vynutit. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaná se však práva na náhradu nákladů řízení vzdala, proto soud toto právo nepřiznal žádné z účastnic.