12 C 300/2019-36 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 3 780 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se dne 1. 7. 1993 přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, čímž mu dle zvláštního zákona vznikla povinnost zaplatit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný tuto povinnost řádně neplnil, když neuhradil poplatky za období 10/ 2016 2019 v celkové výši 3 780 Kč. Žalovaný, ač písemně vyzván, dlužnou částku dosud neuhradil. 2. Proti soudem vydanému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor, ve kterém se zaplacením nesouhlasil, neboť byt, kde by měl mít televizní přijímač opustil k 31. 8. 2010 a od 1. 7. 2010 není vlastníkem televizního přijímače. Žalobkyně neprokazuje ničím, že si televizní přijímač pořídil. 3. Ve své replice k vyjádření žalovaného žalobkyně trval na zaplacení s tím, že skutečnost odstěhování žalovaného neodůvodňuje zánik jeho poplatkové povinnosti, neboť ta je spojena s držbou televizního přijímače a nikoliv adresou pobytu. Pokud u žalovaného došlo ke změně pobytu oproti adrese uvedené v přihlášce byl žalovaný povinen tuto změnu žalobkyně nahlásit v souladu s § 8 zákona č. 348/2005 Sb. Ke skončení poplatkové povinnosti žalovaného by došlo pouze za situace, kdy by žalovaný podal odhlášku v takovém případě by poplatková povinnost za zanikla až v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém by došlo k doručení jeho odhlášky do sídla žalobkyně. 4. K jednání, které soud nařídil na den 7. 9. 2022 se právní zástupce žalobkyně omluvil, souhlasil, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti, neuvedl však důvod své neúčasti. Soud proto rozhodl a věc v jeho nepřítomnosti vycházeje přitom z listinných důkazů a výpovědi žalovaného. 5. Žalovaný jako účastník řízení stále nesouhlasil se zaplacením s tím, že v rozhodné době v bytě nebydlel, rozváděl se a v bytě zůstala bydlet manželka s dětmi. Televizi po svém odchodu neodhlásil právě proto, že v bytě zůstaly bydlet děti. Nevěděl, zda jeho bývalá manželka pokračovala v placení televizních poplatků pod jiným Sipem, neboť zemřela. 6. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 7. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný se dne 1. 7. 1993 přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jako poplatník televizního poplatku a zvolil si platbu prostřednictvím SIPO. Přestože se v roce 2010 odstěhoval z bydliště, televizi neodhlásil, přestože televizní poplatky za dobu od října 2016 do ledna 2019 v celkové výši 3 780 Kč nezaplatil. Přestože byl inkasním oddělením České pošty s. p. [jméno] dopisem ze dne 12. 3. 2019 vyzván k zaplacení dluhu, dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 2. 10. 2019. 8. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 9. Podle ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 10. Podle ust. § 7 odst. 2, 3 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 11. Podle § 8 odst. 6 zákona je poplatník povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v odstavcích 3 až 5 do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala. 12. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 13. Po právním posouzení v řízení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s citovaným ust. § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem poté, kdy se přihlásil do příslušné evidence televizních poplatků. Přestože se žalovaný v průběhu let odstěhoval ze svého bydliště, televizi neodhlásil a platební povinnost neplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za období od října 2016 do ledna 2019 v celkové výši 3 780 Kč. Žaloba byla proto podána důvodně. Žalobkyni vzniklo rovněž právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající do 31. 12. 2013 z ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a od 1. 1. 2014 z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost plyne z § 7 zákona č. 348/2005 Sb. Žalobkyně se tudíž domáhá žalované jistiny i jejího příslušenství po právu, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 14. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů na právní zastoupení advokátem. Právo nechat se zastupovat zástupcem z řad advokátů je jedním ze základních práv každého účastníka jakéhokoliv soudního řízení. Soud není oprávněn takové právní zastoupení účastníka nepřipustit. Právo účastníka na zastoupení a náhrada nákladů tohoto zastoupení však nejsou neoddělitelné. Tedy, i když měl zastoupený účastník ve věci plný úspěch, neznamená to, že mu bude automaticky přiznána i celková výše nákladů včetně právního zastoupení. Při rozhodování o nákladech řízení musí soud zkoumat, zda náklady vynaložené na zastoupení takového účastníka v řízení jsou skutečně vynaložené účelně ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 se Ústavní soud zabýval otázkou účelnosti nákladů zastoupení [anonymizováno] advokátem v soudních řízeních o zaplacení televizního poplatku. Ústavní soud se v nálezu ztotožnil se svým dříve vysloveným názorem, že činnost [anonymizováno] jistě není výkonem veřejné moci (srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 9. 10. 2012 sp. zn. II. ÚS 2104/12), současně však dovodil, že i na ni lze v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, neboť [anonymizováno] má na poli svého působení výsadní postavení a k němu vytvořené specifické podmínky v podobě způsobu financování z televizních poplatků, stanovených zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže si navíc [anonymizováno] agendu televizních poplatků sama spravuje a tuto agentu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se podle názoru Ústavního soudu do značné míry vytrácí racionální smysl právního zastoupení advokátem. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by v [anonymizováno] nedisponovali pracovníci právního Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Ústavní soud v závěru konstatoval, že měl-li televizní poplatek podle v nálezu citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si [anonymizováno] činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12). S ohledem na výše citované a vzhledem k tomu, že v souzené věci se v průběhu řízení nevyskytla žádná mimořádná okolnost, která by vybočovala z obvyklého průběhu řízení daného typu a odůvodňovala tak aktivní zastoupení advokátem, nelze v této věci považovat zastoupení advokátem za opodstatněné a náklady na toto právní zastoupení žalobkyně za účelně vynaložené. Žalobkyni však náleží náhrada hotových výdajů za vyhotovení předžalobní upomínky a za sepis žaloby a vyjádření se k odporu žalovaného, na které by v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2015 (k tomu srovnej čl. II bod 1. přechodných ustanovení z. č. 139/2015 Sb.) měla nárok i v případě, že by nebyla zastoupena advokátem. Protože jejich konkrétní výši žalobkyně nedoložila, přiznal soud žalobkyni paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby (zaslání předžalobní výzvy a sepis žaloby a vyjádření) po 100 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl.