12 C 487/2020-21 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 3 780 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná se dne 1.12.2014 přihlásila jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, čímž jí dle zvláštního zákona vznikla povinnost zaplatit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaná tuto povinnost řádně neplnila, když neuhradila poplatky za období od října 2017 do ledna 2020 v celkové výši 3 780 Kč, měsíčně po 135 Kč. Žalovaná, ač písemně vyzvána, dlužnou částku dosud neuhradila. 2. Proti soudem vydanému platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor, ve kterém tvrdila, že od 18.2.2016 má trvalý pobyt na adrese [ulice a číslo], [PSČ] [obec] a bydlí ve společné domácnosti se svým manželem panem [jméno] [příjmení] a poplatky za televizní přijímač platí manžel prostřednictvím SIPO [číslo]. 3. K odporu žalované doručeného žalobkyni dne 15. 12. 2020 se žalobkyně nevyjádřila. 4. Na výzvu soudu ze dne 14.12.2021, kdo hradil televizní poplatky prostřednictvím SIPO [číslo] v době od 10/ 2017 do 1/ 2020 sdělila žalobkyně, že televizní poplatky hradil od ledna 2017 pan [jméno] [příjmení], [datum narození], adresou [adresa žalované]. 5. K jednání, které soud nařídil na den 25. 5. 2022 se právní zástupce žalobkyně nedostavil, svou neúčast neomluvil, žalovaná nenavrhla přerušení řízení. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti a při svém rozhodování vyšel z výpovědi žalované, obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 6. Žalovaná jako účastnice řízení, tvrdila, že byla do roku 2015 osvobozena od placení koncesionářských poplatků, než se přestěhovala dotazem na poště zjistila, že se televizní poplatky hradí na jméno a nikoliv na adresu, proto se nepřehlašovala. Televizní poplatky dosud hradí její manžel. <b>Soud zjistil z důkazů následující skutkový stav:</b> 7. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že se žalovaná dne 1.12.2014 přihlásila do této evidence a zvolila si platbu prostřednictvím SIPO [číslo]. 8. Z dopisu České pošty s.p. ze dne 15.3.2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla upomenuta o zaplacení dlužných televizních poplatků. Upomínka byla žalované doručována na adresu [adresa], přičemž se zásilka vrátila žalobkyni zpět nedoručená dne 20.3.2020 s poznámkou pošty, že je adresátka na uvedené adrese neznámá a že bydlí v [obec], [ulice a číslo]. <b>Provedeným dokazováním vzal soud za prokázané tyto skutečnosti:</b> 9. Žalovaná se dne 1. 12. 2014 přihlásila do evidence poplatníků televizních poplatků a zvolila si platbu prostřednictvím SIPO [číslo] jak bylo prokázáno touto evidencí. Prokázáno bylo, že dopisem České pošty s.p. ze dne 15.3.2020 byla žalovaná upomenuta o zaplacení dlužných televizních poplatků, avšak upomínka o zaplacení žalované doručena nebyla, neboť byla přestěhována na jinou adresu. Soud neměl důvodu pochybovat a vzal za prokázané tvrzení žalované, že koncesionářské poplatky hradí její manžel [jméno] [příjmení], se kterým sdílí společnou domácnost, neboť pravdivost tohoto tvrzení prokázala samotná žalobkyně, podle kterého jsou pod [variabilní symbol] hrazeny televizní poplatky od ledna 2017 panem [jméno] [příjmení] z účtu č. [bankovní účet] vedeného na účet pana [příjmení]. 10. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle ust. § 7 odst. 2, 3 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 11. Podle téhož zákona § 5 odst. 2 rozhlasový poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem rozhlasového poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2. Televizní poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2. 12. Po právním posouzení v řízení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalované jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s citovaným ust. § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Pokud v řízení bylo prokázáno, že v době, za kterou žalobkyně eviduje na TV poplatcích dluh žalované žalovaná bydlela ve společné domácnosti se svým manželem [jméno] [příjmení], který televizní poplatky v rozhodné době řádně hradil, potom je naplněn obsah ust. § 5 odst. 2 věty druhé cit. zákona a žalovaná tak nebyla povinna platit v rozhodné době televizní poplatky duplicitně. Soud z uvedeného důvodu žalobu proto zamítl jako nedůvodnou. 13. Úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala, soud proto podle § 142 odst.2 o.s.ř. rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.