17 C 110/2016-34 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ze dne 10.5.2016 u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s.r.o. IČ: [číslo] se sídlem [anonymizována dvě slova] [číslo], [PSČ] [část Prahy] žalovanému prostřednictvím své webové stránky [webová adresa] zápůjčku ve výši 4 500 Kč na dobu 31 dnů za poplatek ve výši 1350Kč. Zápůjčka byla žalovanému schválena a dne 28.12.2015 zaslána na bankovní účet ze kterého žalovaný odeslal právní předchůdkyni žalobkyně 1Kč. Splatnost zápůjčky tak měla nastat dne 27.1.2016. V případě, že zápůjčka nebyla v době splatnosti zaplacena, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ujednána smluvní pokuta do maximální výše 1 600 Kč. Žalovaný do doby splatnosti ani později zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil. 3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] INS [číslo], kterým byl zjištěn úpadek dlužníka [celé jméno žalovaného] a soud povolil řešení úpadku oddlužením. Řízení tak bylo podle insolvenčního zákona přerušeno. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] INS [číslo] soud zjistil, že výrokem V. tohoto usnesení krajský soud osvobodil dlužníka [celé jméno žalovaného] od pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahovalo i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. 4. Soud vyzval žalobkyni dne 15.12.2021, aby se vyjádřila k dalšímu procesnímu postupu ve věci s ohledem na osvobození dlužníka, tak jak bylo shora citováno, avšak neobdržel od žalobkyně žádné stanovisko. 5. K jednání nařízenému na 3.3.2022 se žádný z předvolaných účastníků nedostavil, a proto soud věc projednal a rozhodl ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. 6. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 186/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Podle odst. 2 téhož ust. osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Podle odst. 3 Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. 7. Soud při posuzování věci vycházel z rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení pohledávek, kdy vzal v úvahu, že žalovaná částka se opírá o smlouvu o zápůjčce ze dne 28.12.2015 tj. dříve než byl zjištěn úpadek žalovaného. Řízení o úpadku dlužníka je specifickým řízením, jehož smyslem je optimální uspořádání majetkových vztahů dlužníka a jeho věřitelů tak, aby za pomoci soudu došlo k co největšímu poměrnému uspokojení věřitelů z dlužníkova majetku a zároveň v případě oddlužení má pomoci dlužníku opět se zapojit do ekonomického života. Rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení pohledávek pak představuje dobrodiní zákona, kdy soud svým rozhodnutím dlužníka, který v průběhu řízení řádně plnil své povinnosti, osvobodí od placení zbytku dluhů, čímž nicméně zároveň dochází i k částečnému zkrácení věřitel. Zákon však v této věci vychází z teze, že v případě řádného plnění oddlužení dojde k většímu uspokojení věřitelů, než kdyby tito vymáhali své pohledávky každý samostatně. Závisí pak na dlužníkovi, zda tohoto dobrodiní zákona využije, neboť pohledávka, od níž byl rozhodnutím soudu osvobozen, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, leč dochází jen k tomu, že ji věřitel nemůže s úspěchem vymáhat (pohledávka má povahu tzv. naturální obligace). Možnost pohledávku později uhradit dobrovolně, je však dlužníku zachována (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010 sp. zn. 29 Cdo 3509/2010). Jelikož žalovaná pohledávka vznikla dříve, než byl zjištěn úpadek žalovaného, dospěl soud k závěru, že osvobození žalovaného od placení pohledávek dle výroku V. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] INS [číslo], jak uvedeno výše, se na předmětnou pohledávku vztahuje. Vzhledem k tomu, že osvobození zbavuje dlužníka povinnosti pohledávku uhradit, rozhodl soud tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v této věci úspěšný, dle obsahu spisu dosud žádné náklady řízení nevznikly.