22 C 110/2022-13 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se domáhala zaplacení 1 041 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou právním předchůdcem žalobkyně, a to dne 21. 1. 2017 vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec], [anonymizována dvě slova] a žalovaný se nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a tím porušil povinnost cestujícího vyplývající ze zákona, přepravního řádu a smluvních přepravních podmínek a přes výzvu dlužnou částku neuhradil. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] postoupil pohledávku na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a ta následně tuto pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2017 na žalobkyni. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud z potvrzení o nedodržení SPPO a oznámení o závadách ze dne 21. 1. 2017 zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to dne 21. 1. 2017 vlakem [číslo]. Na výzvu kontrolora u stanice [obec] [anonymizována dvě slova] se neprokázal platnou jízdenkou, přičemž jízdné činilo 41 Kč. Jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč nezaplatil. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 28. 12. 2017. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] postoupil pohledávku na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], přičemž v příloze odkupu [číslo] byla pohledávka za žalovaným uvedena, a následně byla tato pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 9. 2016 na žalobkyni. Dle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb., ve znění zák. č. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a protože nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně, je nárok žalobkyně důvodný, přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 524 a násl. obč. zák. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku v den kontroly, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení dnem následujícím, soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 OZ s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 148 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.