22 C 134/2022-31 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16.11.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 065 Kč se příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 6.11.2013 dodával žalovanému do odběrného místa [anonymizováno] [číslo] [obec] elektrickou energii a za tuto dodávku mu byla fakturou [číslo] vyúčtována cena za dodávku elektřiny v době od 23.12.2017 do 21.12.2018 ve výši 512 Kč splatná dne 21.1.2019 a fakturou [číslo] za dodávku elektřiny v době od 22.12.2018 do 9.5.2019 vyúčtovaná cena 1553 Kč splatná dne 20.6.2019. Žalovaný nedoplatky neuhradil, přičemž pohledávka za žalovaným z titulu neuhrazených nedoplatků byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni dne 26.4.2021. Žalovaný přes výzvu dluh neuhradil. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 6.11.2013 smlouvu, na základě které dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [anonymizováno] [číslo] a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu zaplatit dohodnutou cenu, formou záloh a dále cenu dle výsledku vyúčtování. Za dodávku elektřiny v období od 23.12.2017 do 21.12.2018 právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] po započtení záloh nedoplatek ve výši 512 Kč, který měl žalovaný uhradit 21.1.2019. Žalovaný nedoplatek neuhradil. Ke dni 9.5.2019 dal žalovaný žádost o ukončení dodávek elektřiny. Za odběr elektrické energie v období od 22.12.2018 do 9.5.2019 právní předchůdce žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] po započtení záloh nedoplatek ve výši 1553 Kč, který měl žalovaný uhradit 20.6.2019. Žalovaný nedoplatek neuhradil. Právní předchůdce žalobkyně opakovaně žalovaného upomínal k zaplacení nedoplatků, přičemž dne 13.10.2017 uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, která byla následně dodatky prodloužena až do 31.12.2021, na základě které postoupil pohledávky z neuhrazených nedoplatků za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 25.5.2021. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně jakožto obchodníkem s elektřinou a žalovaným jakožto zákazníkem byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.), na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný se zavázal zaplatit za odebranou elektřinu dohodnutou cenu. Jelikož žalovaný a dodávku elektřiny ve shora uvedeném období neuhradil dohodnutou kupní cenu, soud žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni, na kterou byly dle § 1879 a násl. OZ postoupeny pohledávky za žalovaným, dlužnou částku ve výši 2 065 Kč (512 + 1553) včetně úroku z prodlení dle § 1970 oz ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 065 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.