24 C 127/2022-46 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci bylo jízdné a přirážka k jízdnému, které žalovaný nezaplatil právní předchůdkyni žalobkyně, Dopravnímu podniku měst [obec] a [právnická osoba] poté, co dne 17. 6. 2021 použil k přepravě její linku městské hromadné dopravy, aniž se při kontrole prokázal platným jízdním dokladem. Jízdné činí 4 Kč a přirážka 1 500 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále již jen„ o.s.ř.“)), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Soud proto neprováděl dokazování, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost navrženými důkazy prokázat, musí ji nejdříve tvrdit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 155/2012). Žalobkyně se omezila na tvrzení, že žalovaný dne 17. 6. 2021 použil k přepravě linku provozovanou právní předchůdkyní žalobkyně, aniž se při kontrole prokázal platným jízdním dokladem. Proto byla kontrolorem uložena žalovanému povinnost zaplatit přirážku k jízdnému. Žalobkyně však již neuvedla, jaké povahy byl dopravní prostředek, kterým se žalovaný měl přepravovat, tedy zda se jednalo o drážní vozidlo (například trolejbus či tramvaj), nebo o silniční vozidlo (například autobus), stejně jako ani neuvedla číslo linky, kterou měl žalovaný k přepravě použít. Bez takto zásadního tvrzení však nelze žalobou uplatněný nárok posoudit po právní stránce a žalobě případně vyhovět, neboť v případě např. trolejbusu či tramvaje by bylo nutno aplikovat zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, v účinném znění, neboť trolejbus i tramvaj jsou považovány za speciální dráhu - § 3 odst. 1 písm. f), naproti tomu v případě autobusu by pak bylo nutno aplikovat zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v účinném znění. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.